Reklama

Reklama

Recenze (1)

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Prince vznikl na samém konci 60. let, čímž vlastně symbolicky ukončuje éru buržoazních romantických komedií, aby mohl v nastupující dekádě předat žezlo hrdinům z řad lumpenproletariátu, jaké ztělesňoval třeba Amitabh Bachchan. _______ Z Indie je obecně známější vlna romantických komedií z 90. let (a trochu i nultých let 21. století), která zobrazovala okázale bohaté rodiny, jejichž členové ještě víc okázale lpěli na indických tradicích, takže chodili ve zdobeném tradičním oblečení a furt se modlili nebo slavili nějaké svátky (a taky hodně brečeli a teatrálně se zamilovávali). Ta šedesátková vlna je tedy mému srdci a estetickému cítění bližší. Je mnohem uvolněnější (jak co do emocionálního tónu, tak co do zobrazovaných sociálních vztahů), elegantnější a kulturní syntéza východního / tradičního a západního / moderního v ní neprobíhá podle modelu "od západních kapitalistů si vezmeme materiální výdobytky v plných hrstech, ale jinak budeme hardcore tradicionalisté", ale spíše dle modelu "budeme moderní a tomu přizpůsobíme i naše tradice." _______ Prince v zásadě vypadá jako oživlý lifestylový časopis z 60. let, který je plný módního oblečení, malebně působících exteriérů a spousty dalších příznaků modernosti - holky se tam koupou v plavkách, hraje se tam pólo a dokonce je to asi první indický film, ve kterém jsem viděl, že postavy lyžují. I když zápletka začíná tím, že je Shammi jakožto rozmazlený a frustrovaný mladík z knížecí rodiny nucen předstírat, že je jen prostým vesničanem, tak se stejně stane sluhou u jiné honorace, takže posh prostředí se nikam nevytratí. _______ I když se film odehrává na pozadí konce knížecích států (a šlechtických titulů jako takových), tak je ten životní styl pozápadněné smetánky stále prezentován víceméně pozitivně. O to překvapivější (a vtipnější) je pak závěrečná socialistická pointa, po níž se postavy oblečou do tradičního venkovského oblečení a vesele odjedou vstříc světlým zítřkům na traktoru... _______ V porovnání třeba s tamilským Kadalikka Neramillai (1964) je sice Prince o něco méně obrazově vytříbený, ale zase má mezikulturně srozumitelnější humor (nebo alespoň srozumitelnější pro mě). Každopádně se jej nevyplatí minout. ()

Reklama

Reklama