Bláznivá komedie

Jeden z tých filmov ktoré som ako malý pozeral dokola a véháesku som ošúpal až na kosť. Nejaký dej to v podstate nemá, na začiatku vyjdu dvaja magori z čiernobielej grotesky a potom sa potĺkajú svetom skúšajúc rôzne povolania. A samozrejme že vždy všetko poserú a zdemolujú. Najprv sa ako údržbári pokúšajú dať do poriadku kostol. Pamätám sa na scénu keď Renato vytiahne podperu z lešenia a to stále stojí vo vzduchu. Zrazu prehovorí obraz Ježiša na stene - "to sa stáva, to sa stáva... Zázrak? Nie, je to len optický klam!" ...a lešenia sa v tom okamihu zrúti. Taktiež nezabudnuteľná scénka je keď sa ako podomoví obchodníci pokúšajú prezentovať nejaký čistiaci zázrak. "Máte po ruke blato alebo hovno? Nie. Nevadí, predveď im hovná Paolo! Tak toto je slepačie, toto kravské a toto, toto je moje vlastné, ľudské, dnešné". A samozrejme tá časť keď vedú pohrebnú službu. Funebrácke auto s hrkajúcou kostrou za predným sklom, narovnávanie zamrznutého jogína ( "keďže zomrel zrolovaný, tak následne potom došlo k roláži" ) a šialená vdova vešajúca sa po ľuďoch známa z Fantozziho. Ono je to samozrejme jedna veľká dementná konina plná slaboduchého humoru, kde vyťahovanie hovädzieho jazyka z dámskeho výstrihu patrí k tým inteligentnejším fórom, ale sral to pes, hlavne že je prča. "Ešte nikdy som to nerobila... neboj sa miláčik, budem veľmi nežný, vôbec nič neucítiš... DRUZG... ááááááááááá... Ha-ha-ha (15.08.2012)

Je to ze všech tří dílů asi ten nejkoukatelnější, ale směs trapných, naivních a hlavně nesměšných vtipů je tak žalostná, že i dva zkušení komici Villagio a Pozzeto se hodně herecky opakují. Chybí nějaký nosný příběh a epizodní kanonáda těch nejobyčejnějších vtípků je tak prvoplánová až se divák lajk diví a odborná kritika žasne nad tupostí dvou pánů pitvořících se před kamerou. Nechápu tak vysoké hodnocení. Super filmy tady mají sotva 50% a jak tomuhle škváru někdo může napálit plný počet hvězdiček to je záhada. Fakt úděsná komedie. 20% (04.01.2011)

Pamatuji si, jak jsem před nějakými těmi pětadvaceti lety tuto komedii doslova zbožňoval, jak na to čuměla celá famílie a tlemili jsme se u toho všichni jako nefalšovaní dementi. Tak jsem se po letech rozhodl trochu si zavzpomínat a s nostalgickou slzou v oku se opět královsky pobavit nad trampotami slavné italské komediální dvojky. No a výsledek je takový, že jsem si jako nefalšovaný dement připadal i tentokrát, akorát s tím rozdílem, že jsem se u toho neválel smíchy, ale spíš jen nevěřícně čuměl s otevřenou hubou dokořán, o jak děsivou sračku se jedná. Zatímco třeba totiž filmy jiné italské dvojky, Buda Spencera a Terence Hilla absolutně nestárnou a baví neustále napříč všemi generacemi dodnes, tak Bláznivá komedie je nyní naprosto mimo mísu, to co mi dříve totiž přišlo skutečně vtipné a zábavné, tak nyní na mě kompletně působilo zoufale, nudně a především nehorázně trapně. Celé je to vlastně jen sled několika epizodních grotesek, tak trochu snad až ve stylu Laurela a Hardyho, jen jak už jsem zmiňoval, v krutě nevtipném provedení, kdy oba hlavní hrdinové byli prostě jen za přitroublé pitomce, kteří způsobují svou tupostí kolem sebe jen fádní a nudný chaos. Zklamáním pak pro mě byly i samotné výkony Pozzetta a Villaggia, kdy především první jmenovaný byl zcela mimo, a tak to alespoň trochu zachraňoval svými chvilkovými světlejšími výstupy Paolo „Fantozzi“ Villaggio, ovšem i on zůstal naprosto za očekáváním. Je to zkrátka jednoduché, některé snímky dokážou působit stejně už napořád a na některých se prostě nekompromisně podepíše zub času, a bohužel, právě vůči Bláznivé komedii byl ten čas až nepříjemně krutý. Druhý a třetí díl si fakt už nedám. Kdybych hodnotil před 25 lety, byla by to plná palba, dnes jen z nostalgie nedám Odpad! (27.08.2017)

Reziser Neri Parenti /Malery pana Ucetniho/ natocil len lahko nadpriemernu komediu, ktora sice nikdy nemala na kultove veci Buda Spencera/Hilla alebo na Pierra Richarda, ale xtarsim ludom mam ja respekt / a Villaggio je rocnik 1932/ a ide o europsky humor, to je tiez velke plus. Dalo sa na tom dobre zasmiat, a zjavil sa tu aj Enzo Cannavale /Policajt Drabem 1973/. 77 % (23.04.2016)

Jak už sám název napovídá, jde o bláznivou komedii, která v určité části (pohřební služba) dosahuje až hranice morbidního humoru. Pokud se divák nad touto hranicí povznese a nedotýká se ho v ten okamžik citlivě z důvodu vlastního truchlení, může být i tento kritický okamžik překonán a hodnocení může být vyšší. Komedie je od toho, aby pobavila, i když to může být na samé hranici vkusu a za cenu toho, že někoho citlivějšího urazí. Mě neurazila, přijal jsem ji. (24.03.2010)