Fantozzi

Série nesourodých epizod s humorem těžícím z absurdit a grotesky. Je to až primitivní, ale mě to dokáže rozesmát nahlas. Panu účetnímu se nedá nefandit - přes všechny katastrofy je stále houževnatý a rve se se svým příšerným životem občas i důstojně. Třeba ve scéně, kdy ho pohled na poníženou plačící manželku donutí vzepřít se šéfovi a ten prapodivný druh kulečníku vyhrát. Ostatně jeho žena je úžasná, i když to opravdu není žádná Lollobrigida, tak ho bezvýhradně miluje a vždycky mu dává podporu. /6. 7. 13./ (06.07.2013)

Pan účetní se představuje v plné síle..ano šlo by to říci, ale ne v tomto případě. I když jsem se nasmál (ostatně jako vždy) vtípky nebyly tak třaskavé jako v dílech jiných....i když jde o typicky Villago style (ošklivá dcera, balíme kolegyni tím nejdementnějším způsobem, manželka taky není zrovna krasavice atd) přesto tomu chybí taková ta poslední fáze, kdy se budete smát až se za břicho popadnete...vtípky drží..ale jen chvíli..pak je takové to období klidu (nudy) a to celé několikrát...film nezklamal... (02.12.2007)

No jasně, ten film je děsně nevyrovnanej a osciluje od totální trapnosti k naprosté genialitě. Některé gagy použil Villaggio v mírné obměně i později/dříve, ale je to prostě kult a ten si zaslouží mírné nadhodnocení. Nudit se určitě nebudete a fotbal mezi nezadanými a ženatými patří k tomu nejlepšímu z Fantozziho. (07.07.2014)

Příznivec filmů o věčném smolaři rozhodně nejsem a tohle je jen další hřebík do rakve. Film kolísá od scén rádoby vtipných (fotbalové utkání) přes vysloveně trapné (zamotání se do sítě na rybách) až po scény, kdy je vám dané osoby líto a nechápete proč to někdo dal do komedie (viz posměch členů firmy Fantozziho dceři). Takže, pokud jde o mě, rozhodně se nedívat, pokud nejste skalním příznivcem... (03.09.2009)

Jako školáka mě kdysi Maléry pana účetního hodně bavily, nečekal jsem ale, že by mi dneska tenhle ultrasmolař ještě mohl něco říkat. No a ejhle, posílání do horoucích troškovských pekel se nekoná. Nejen že je to místy hodně zábavné (fotbalové utkání, japonská restaurace), ale ten humor, hrubý jako štěrk, má snad i nějakou tu Hodnotu. Fantozzi je neustále tak drtivě ponižovaný, že mi je ho prostě líto a ze všech těch úspěšných chytráků, papalášů a aristokratů kolem je mi zle. Takže je v tom i nějaká sociální angažovanost nebo si jí jenom představuju? Možná je to prostě jenom taková ta lidová sranda bez bryndáku, která podobné myšlenky vyvolává spíš mimoděk. Rozhodující je ale výsledný pocit a ten v tomhle případě jde výrazně do kladných čísel. 70% (16.02.2010)