Maléry pana účetního

"On žere, on žere"... =D Nesmrtelná klasika. Viděno tolikrát, až se zahřívala VHSka. Fantozzi měl vždycky moje sympatie a jako nastavené zrcadlo světu, to bude fungovat snad vždycky. Důležité poselství je ale u Fantozziho vždycky a to, že máme mít rádi to, jací jsme a když vás někdo miluje, tak je to vždycky výhra. "Muhekl poftotr"... "Fantozzi, to jste vy?" =D (19.01.2014)

Účtovník Hugo Fantozzi spolu so svojou „krásnou“ rodinkou - manželkou Pinou, dcérou Mariangelou a vnučkou Ugou patria už k inventáru televíznej zábavy. Tento film patrí z kopy ich príbehov k tomu najlepšiemu. Vyznačuje sa pre Fantozziho typickým prízemným až primitívnym humorom III.cenovej skupiny. Tento najbezvýznamnejší úradníček v podaní Paola Villagia zažíva každý deň množstvo vtipných aj menej vtipných dobrodružstiev hlavne vďaka svojmu nedostatočne vysokému inteligenčnému kvocientu. V úrade si z neho kolegovia spravili sluhu a je vôbec všetkým na posmech. Jediný, kto ho má v skutočnosti rád, je jeho žena, ale on zas nemôže odtrhnúť oči od svojej kolegyne slečny Silvaniovej, ktorá ho má ale samozrejme na háku. Manželka je pre neho len vzduch, myslí si že je neatraktívna ba až šeredná (toto je asi jediná vec, v ktorej má pravdu). Z týchto skutočností vzniká teda množstvo Fantozziho eskapád, z ktorých sú niektoré aj celkom humorné, ale väčšinou sa tu bohužiaľ kumulujú len samé trápnosti. (21.01.2006)

Některé scénky jsou jak vystřižené z komedií pro teenagery, včetně prdění a ran do hlavy, některé jsou zase zkratkovitými verzemi nápadů Bennyho Hilla. Film je průhledně pitomý, ale najdou se momenty, které mě rozesmály (opička, cyklistický závod, plavba lodí). Fantozii v povedeném dabingu Stanislava Fišera (tak to má být, žádný Vinetou) bere svůj osud s nadhledem, ale, stejně, když se to vezme kolem a kolem, je to vlastně spíš smutný film. (16.05.2011)

Tento film u mě boduje i po letech a x shlédnutích. Nespočet geniálních hlášek, charakterů, gagů a originálních nápadů - Paolo Villaggio a celá jeho účetnická familie je tu k popukání. Člověk si jen vzpomene na Bavorské karbanátky ("škoda, že si nedáš") a ihned se mu s širokým úsměvem na tváři vybaví další neopakovatelné scény - jachta; účetnická dovolená, která se promění v hladové peklo; dcera, kterou si Fantozzi splete s její hračkou - opičkou a políbí na dobrou noc ji; zásuvky po celém domě plné pečiva (nesmělé pokusy jeho ještě ošklivější ženy zapůsobit na pekaře) a Fantozziho zjednání si pořádku, firemní cyklistický závod, který téměř dokončí jediný Fantozzi, kdyby před cílem nevjel do otevřeného pohřebního vozu, a desítky dalších... U mě toto zkrátka patří do TOP 10, nebo do TOP 20 určitě. A ostatní - i když třeba nenadchne, tak zcela jistě pobaví. Tahle komedie nemůže nechat chladného nikoho. (24.01.2006)

Komunisti tyto filmy do televize i do kin pouštěli, tak jsem na ně zvyklý. Termín bláznívá komedie těmto typům filmů absolutně přináleží, proto zde opravdu nemá cenu bazírovat na nějakém umění nebo hereckých výkonech. Kdybych tento film viděl poprvé až nyní, zřejmě by mé hodnocení bylo jiné. Jsem na tyto typy filmů ale zvyklý odmala a jako kluk jsem se u nich vynikajícně bavil. Nevím, proč bych nemohl dát čtyři hvězdy. (17.09.2011)