Tragéd Fantozzi

Sociálny podtón jednotky (Fantozzi, 1975) v prvom pokračovaní je stále prítomný, navrch však presakuje producentská túžba po extrémnej grotesknej bláznivosti v snahe diváka predovšetkým pobaviť. Sociálna kritika je takouto komikou, vytvorenou pre rehot diváka kina, potlačená do úzadia. V pamäti tak ostane skôr Fantozziho prepálený dlhý jazyk ako upozornenie na stupňujúce sa poľovnícke šialenstvo so stále agresívnejšími poľovníkmi, loviacimi jeden druhého. Bizarne zvláštnou a pomerne vydarenou vsuvkou je svojrázna pocta filmu Krížnik Potemkin, ktorý svojim zamestnancom premieta jeden z vysoko postavených manažérov - milovníkov filmového umenia. Diskutuje sa aj o Griffithovi, Murnaovi, Kabinete dr. Caligariho a Dreyerovi, čo by ma zvlášť pri komediálnej ľudovej talianskej filmovej sérii nenapadlo. Čerešničkou na torte tejto epizódy ostáva záhadný československý film, ktorý sa z technických príčin nepremietal. Zvyšok "Druhej tragédie Fantozziho" tvoria viac či menej vtipné scénky s prestreleným humorom. Podávané v slede za sebou začnú byť opakovaným konceptom aj postupom času nehumorné a nezaujímavé. 38% (05.05.2014)

Pro mě jeden z nejlepších, nebo možná i vůbec nejlepší díl celé série. Vtipu je tu hodně, politování hlavního hrdiny taktéž a jednotlivé historky jsou velice pestré. Nemám tušení proč je zrovna tento díl je přijat kritikou tohoto serveru tak vlažně, ale na světě jsou i věci které mě trápí mnohem více. Paolo Villaggio , herec který se snad pro roli utrápeného účetního narodil, má perfektní grimasy, mimiku a hlavně je to perfektní a vtipný komik. Nechápu kde tohohle chlapíka vyhrabali, je skvělí! - 8/10 - (27.12.2014)

Objektivně bych druhému tragédovi Fantozzimu měl dát 3 hvězdy, jsou to spíš scénky pospojované k sobě, než plnohodnotný film s příběhem. Ale za to, že mi prodloužil život a vyplavil neuvěřitelné množství endorfinů, dávám víc. Opravdu jsem často řval smíchy, a u kterých komedií se vám to dnes stane?! Počet trapných a průměrných gagů je tu podle mě menší, než těch výborných a některé scénky se dostávají až do metafyzických oblastí humoru. Poprvé jsem viděl film asi někdy v dětství nebo dospívání s dabingem v televizi. Protože jsem se od té doby naučil italsky a žil nějaký čas v Itálii, pustil jsem si jej nyní v originále a zážitek se znásobil. Některé slovní hříčky se nedají dobře přeložit a pokud znáte italskou povahu, vidíte jak si s ní Fantozzi pohrává a paroduje. Filmoví fajnšmekři ocení, že Fantozziho šéf pouští zaměstnancům umělecky hodnotné filmy. Jenom mě mrzí, že nedorazil avizovaný československý film s německými titulky a místo něho museli zaměstnanci vidět již poněkolikáté Křižník Potěmkin. Zajímalo by mě, který náš film by jim pan ředitel pustil. Podle všeho to vypadá, že v sedmdesátých letech v Itálii vnímali československé filmy jako artové. (24.12.2023)

První pokračování příběhů pana účetního Fantozziho (Paolo Villaggio), o kterém se dá napsat naprosto shodný komentář jako k první dílu. Některé skeče jsou zábavnější, některé méně. Ty zábavnější byly později mnohem vtipněji natočeny znovu jako součást Malérů pana účetního I a II. Asi nejzábavnější scénkou bylo nucené sledování prastarého ruského filmu, pod přísným dohledem jednoho z ředitelů firmy, ale i tato scéna by potřebovala trochu pošťouchnout. Škoda že tu nejsou půl hvězdičky, tento a stejně tak první film by byly přesně na 2.5*... (10.07.2014)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)