Jak vytrhnout velrybě stoličku

Jednoduchá, príjemná klasika, ktorá svojim pointou v scenári pripomína amatérsky film, no svojim otvoreným a príjemným obsahom a najmä hercami si získala celý národ. Celé to malo hlavne rýchly spád a nenudilo. Čoho som však čakal viac, bolo humoru. Pár chlapčenských somariniek a niečo navyše mi jednoducho nestačilo. 70%. (03.02.2007)

Marie Poledňáková asi dobře věděla co u diváků uspěje a co jim v ne příliš pestrém televizním programu schází. Podle slov mé maminky se v té době stály u kin fronty jak na banány a pomeranče před Vánocemi. To se dneska taky nevidí. Dřív bylo kino v každé větší vesnici a dneska se to ruší kde se dá. Holt je jiná doba. Nicméně trio Jana Preisová, František Němec a Tomáš Holý vypadalo jak kdyby se znalo odjakživa a jen tak náhodou je při tom natáčela kamera. Příběh je celkem obyčejný, ale díky neobyčejnému herectví Tomáše Holého a ostatních představitelů, si nedovedeme český film bez této komedie představit. Už jen ta hudba se zaryje hluboko do mysli a nedá se na ní zapomenout. Stejně tak jako na tu krásnou Vaškovu velrybu, vždycky jsem si přál umět tak hezky malovat... (30.12.2007)

Televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace podvědomě směřovaly tam, kam komunistický režim mohl dosáhnout jen částečně, takovým ,,ostrůvkem svobody" byly pak logicky třeba hory a prostředí horské záchranné služby, kam jistě ne náhodou částečně lokalizovala svůj první film z volného cyklu snímků s Tomášem Holým režisérka a scénáristka Marie Poledňáková. Její televizní film oplývá takovou tou normalizačně optimistickou náladou, která byla pro daný segment dobové filmové tvorby povinná, pod ní se ale ukrývají i hlubší věci a mollovější tóny - motiv osamění navázaný na širší fenomén ženské emancipace a feministických proudů, v nichž se (socialistická) žena vědomě (s vědomím své ekonomické nezávislosti) rozhodne vychovávat dítě bez muže. I když film je především vnímán jako nenáročná rodinná zábava a jako takový si získal nehynoucí popularitu, Poledňáková v něm naznačila cosi zásadnějšího - totiž fatální konec patriarchálně usazené společnosti a její přerod v cosi ještě nedefinovaného. Jistě, modernost umělého světa filmu trochu předběhla dobu, neboť dobově byla platná jen pro jistě omezené (spíše umělecké) společenské kruhy v Praze, ze zpětného pohledu ale oceňme režisérčinu intuici. Svět matek samoživitelek se pomalu stal normou. Příznačné je, že malý Vašík si s odzbrojující přirozeností a autentičností Tomáše Holého v takovém světě intuitivně (až posedle) hledá tátu... (27.11.2011)

Tohle se dá vidět stále dokola. Bezprostřední, talentovaný Tomáš Holý, půvabná Jana Preisová. Mladý František Němec. Jen ten opět blbě dabovaný Harapes Klemem. S nemožnými brýlemi. Ovšem hudba, balet, Romeo a Julie, labutí jezero a úžasný nepřekonatelný Spartakus. „Všichni kluci mají tátu. Já nemám ani psa.“ I ty rozhlasové hry, co Vašek poslouchal, měly své kouzlo. No řekněte, kdo tak ještě dnes poslouchá rozhlas? Poledňáková – dobře napsaný příběh, pravděpodobný děj, vtipné dialogy. Místy smutek, místy slzy. I ta soudružky učitelky se daly snést. Všechno tehdy hrálo do noty, i ty tuny sněhu v Krkonoších. Jinovatka na stromech. A kouzelné „na mně se můžeš spolehnout…“. Čepice s obrovskou červenou bambulí. Kombinace horolezce, baletky a jednoho osmiletého čísla zaručuje víc zábavy, než přiblblé současné komedie a sitcomy dohromady. Žena mezi dvěma muži, vždycky jsou dva, když o něco jde. Jinak by to bylo moc jednoduché. Němec s hlavou ve sněhu, vašek hned po něm, situace mají spád a grády. Proč vlastně psát dál. Každý to zná, každý to viděl. Každý se smál. (Dobrá, skoro každý.) Svěží vítr vytržené stoličky by potřebovali dnešní tvůrci jako sůl. (03.11.2008)

Jak vytrhnout velrybě stoličku stojí zejména na mile napsaném příběhu a hereckém výkonu Tomáše Holého, který člověku svým dětsky sobeckým, umanutým a potrhlým chováním mnohdy leze na nervy, ale děti už holt takové jsou, takže se to tak musí brát. Nicméně ani Jana Preissová, ani František Němec se vedle Holého neztratili. Líbil se mi koncept opětovného setkání po x-letech a situování do zasněžených hor - osudovost jako vyšitá. (30.07.2019)