Jak dostat tatínka do polepšovny

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1978 „Jak dostat tatínka do polepšovny“. *** (15.01.2019)

Jedno z krásnych príkladov, kde sequel prekonáva prvá diel. Pribudli tu nové postavy (najlepší je určite starý otec) no a film disponuje aj väčším množstvom humoru. Každá druhá veta Tomáša Holého (opäť geniálny) je skvost a nezabudnuteľná hláška. Narozdiel od jednotky, tento film má stále skvelé tempo. Väčšina filmu sa odohráva na prázdninách u deda a nie sú tu hluché miesta ako vo "Veľrybe". Tempo je vyrovanné a veľmi dobre sa na to pozerá. Herci podávajú skvelé výkony. Okrem Holého sú tu úžasní Němec, Preissova, či Karlík. No a poteší aj znesiteľný Sobota. Klasická komédia, narozdiel od jednotky ÚPLNE právom kultová. Jedna z najlepších česko-slovenských komédií. 80%+ (11.02.2006)

Keď som bol mladší, bral som to ako jeden z najlepších filmov, mal som to na starej kazete a pozeral sa na to každý druhý deň. Potom som akosi vyspel, takže som to už zahodil. Dnes mi to už ale tak skvelé nepríde. Áno, herci sú naozaj výborní a tento film je podľa mňa jedním z najlepších filmov československej kinematografie, no v dnešnej dobe to už divákovi v ničím géniálne nepríde. Jednoducho, ako komédia je dnes film dosť suchý a vyzerá dosť zastaralo. Tento film mi ale príde veľmi nadceňovaný, aj keď naň mám pekné spomienky. 70% (06.04.2017)

Tento způsob dovolené a prázdnin, zdá se mi poněkud.....ŠŤASTNÝ a jediný „ ten pravý „ . Na kombinaci malého Kolomba (alias Tomáše Holého), horolezce každým coulem a správného chlapa a otce jak má být, Františka Němce, krásné ženské „do nepohody“ Jany Preissové, nádherných Prachovských skal v Českém ráji a jako bonus děda Josef Karlík ( pardon Herodes :o), JÁ nikdy nedám dopustit. Jeden z těch mála případů, kdy pokračování předčí svého předchůdce. Pro tuto kombinaci já měl, mám a budu mít vždy slabost. Ptáte se, jak jsem na to přišel, či zda mi to někdo poradil? Dovolím si vypůjčit slova malého Tomáše Holého....na to jsem přišel sám :o) Aby ne, když značnou část každých prázdnin mého dětství jsem prožíval podobné vylomeniny a odnášela to vždy moje ( zesnulá ) babča. Ještě teď, když si na to po těch letech vzpomenu, neubráním se záchvatům smíchu. Jj, bylo to krásné dětství, stejně jako tento pohodový snímek Marie Poledňákové. Chce se téměř dodat, velká škoda, že nezůstalo pouze u tohoto a Marie se „ na stará kolena „ rozhodla krotit krokodýly a nepomůže jí ani skutečnost, že líbá jako bůh...p.s. my tři pojedeme na kolech?... to jsem Ti ještě neřek :o) Co dodat, myslím, že více není potřeba.... (18.11.2010)

Mamí, já chci mlíko....já vypiju celej litr....... :-)) K tomuhle filmu mám opravdu hodně silný vztah! Letní atmosféra je silná a skoro máte chu't vyrazit někam pod stan. Když sleduju tenhle film, místy se přistihnu, že mi tak trošičku slzí oči. Nejen z humorné stránky filmu, ale také té poetické. Je to štěstí, že tenhle nesmrtelný snímek s ještě nesmrtelnějším Tomášem Holým vznikl. Díky! (14.04.2008)