Železný Schwarzenegger

Dvě hvězdičky jsou poměrně zvláštní hodnocení. Dá se jimi vyjádřit široká škála vztahů, které lze k filmu zaujmout - jeho nezajímavost, podprůměrnost, menší prožitek ve srovnání s filmy tříhvězdičkovými. Dvouhvězdičkové hodnocení se také dá využít jako decentní ocenění něčeho, u čehož spatřujete nějaké kvality, ale z jistých důvodů vás daný film míjí. Arný Švarný nikdy nebyl můj oblíbený herec a kulturistika je něco mně na míle vzdáleného. Železného Schwarzeneggera jsem zhlédl pouze z povinnosti, nikterak zvlášť můj život neobohatil a víckrát jej nejspíš neuvidím, přestože nešlo o vyloženě nudnou záležitost. (677., 19. IX. 2011) (20.09.2011)

Film natolik zásadní, že dokázal změnit způsob uvažování Američanů o kulturistice. Byl to vlastně ale holý podvod a mystifikace, kterou si Arnold ukradl pro sebe (možná jeho nejlepší role vůbec, kdy ještě hercem ani nebyl). I přesto všechno nebo právě proto jde o nesmírně zábavný a svůdný počin, který zůstal dodnes nepřekonán. (05.12.2015)

Arnold Schwarzenegger je velká osobnost a to ani nemusíme vidět tenhle snímek, ale to je jasné samo o sobě. Ale když se podíváme, tak zjistíme že je to nejen velký Terminátor ve filmu, ale byl i ve skutečnosti. Arnold vypadá jako skvělý, čestný člověk, a tak to taky zůstane. Tady se ale koukáme jeho putováním kulturistickou kariérou, kterou měl naprosto obrovskou a taky si všechny tituly Mr. Olympia zasloužil. Arnolda jen tak nikdo nezastaví! Arnold bude navždy! (10.05.2011)

Možná je diskutabilní jak moc je dokument Pumping Iron "dokumentární" ve smyslu přesného a celistvého zachycení reality, a stejně tak je diskutabilní jak moc je tahle "sochařina s živým masem" vlastně sportem - kvůli čemu stojí Pumping Iron za to vidět je že se daří ho přiblížit neznalému divákovi dost zajímavou formou i se slušným náhledem pod povrch, do psychologie hlavních soutěžících, jejich historického backgroundu, a při tom mezi nimi vyprávět (snad i přímo vyrábět) jistým způsobem i příběh. A samozřejmě, hlavně je to o Arnoldovi, a o tom jak moc to viditelně měl v hlavě srovnané už v tom mladém věku, a že své soupeře porážel hlavně svým myšlením a sebejistou cílevědomostí. A zároveň jak moc to v některých ohledech srovnané neměl, jaký měl charakter i včetně těch stinných stránek, a při čtení jeho biografie Total Recall je pak hezky vidět srovnání, v čem se během života změnil, a v čem zůstal bolestivě stejný. (04.12.2019)

Vždycky jsem sníval o vlivných lidech, o diktátorech a tak, o lidech, kteří jsou známí i dlouho po své smrti, třeba jako Ježíš. Bodybuilding je podle něho nejlepší sport na světě, osobně hlasuju pro fotbal a nemyslim si, že by si Messi musel vymýšlet historky o tom, jak kvůli tréningu nepřišel ani na otcův pohřeb, ale kulturistika potřebovala zviditelnit, stejně tak Arnold, protože dneska je zatraceně těžký stát se diktátorem, možná ještě těžší než mesiášem. Zaplať pánbůh za americkou ústavu, díky níž se nedočkáme Herr Schwarzeneggera u kormidla, ona i ta Kalifornie potřebovala oddlužit že jo. Jinak informační hodnota dokumentu se rovná zhruba Arnoldovu intelektu, o kulturistice se mnoho nedovíme, o Arnoldovi jakbysmet. Celým dokumentem se akorát táhnou velkohubý zenový kecy (zdravim Gimpa) a když se po stopadesáté opět objevil detail na ta naolejovaná monstra s výrazem, který mívám občas v sobotu ráno na záchodě, moje rádoby intelektuálně vyprofilované ego málem puklo studem. Kde sou ty časy, kdy si naši tatínci poměřovali přirození? (21.09.2011)