Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiObsahy(1)
Druhý autorský film režiséra Takešiho Kitana v podmanivých scénách událostí jednoho léta v přímořském městečku před divákem odvíjí nesentimentální, ale současně vrcholně poetickou romanci. On je neslyšící a pracuje jako popelář, zatímco ona jako by trávila čas jen mlčenlivým následováním svého přítele. Její oddanost se nezmění, ani když mladíkovi učaruje surfování, kterému následně zasvěcuje svůj veškerý volný čas. Nevšední dvojici nechává režisér beze slov procházet zdánlivě obyčejnými událostmi, zatímco jejich okolí zabydluje roztodivnými komickými postavičkami. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (49)
Krásný snímek, jeden z Kitanových nejsoustředěnějších, s hladivě pomalou dynamikou. Dobré téma, silné myšlenky převedené do ještě silnějších scén, kitanovsky originální atmosféra. Vzhledem k tomu, že prostředí surfařů je mi celkem protivné (horší představa je pro mě snad už jen snímek o golfu či squashi), je až s podivem, s jakou chutí jsem film celou dobu sledoval. Kitano pracuje s různými klišé, ale díky jejich chytrému zasazování do kontextů nikdy nesklouzne do trapnosti či vyprázdněnosti. ()
Další výborný snímek mistra Kitana. Minimum dialogů, krásná hudba a nádherný vzpomínkový závěr. Přesto i zde dávám "jen" 4*. Filmy Takeshiho Kitana se mi velmi líbí, přesto je mé hodnocení často na 90% a plný počet hvězdiček jim tak o vlásek uniká. Nevím čím to je - možná tou pomalou atmosférou, na kterou přeci jen nejsem tak úplně zvyklý. I když na druhou stranu čím víc snímků Takeshiho Kitana mám za sebou, tím více dokážu tuto jejich nezaměnitelnou atmosféru ocenit. ()
To byly scény, že jsem div neudělala scénu. Tento autorský počin, sestávající z nákupu prkna, pochodování k moři, skládání šatstva a pochodu zpět, proložený nezáživnými závody a hudbou evokující Tv info s povětrnostním zpravodajstvím našich hor, napříště klidně oželím. Nějaká pozitiva bych přece jen viděla - konečně jsem dokázala odlišit jednoho Japonce od ostatních, neboť hluchoněmý hrdina vykazoval podobné rysy jako Ivan Vyskočil zamlada a sluší se pochválit alespoň závěr, který má podle Kitanových zvyklostí vyústit v nenadálý zvrat - zabralo to - ale mám strach, že po přestálé nudě by mě šokovalo cokoliv... ()
Takeši Kitano je pro mě nejznámějším filmovým tvůrcem z Japonska. No a jelikož ho znám především v rámci japonských mafiánských praktik, byl jsem dost zvědavý, jaký bude tenhle neuvěřitelně tichý film. No a jak mi Cinemax říkal, tak to i skutečně bylo. Byl tak neskutečně tichý, že když bych u něj usnul, neprobudil by mě za celých těch 101 minut ani jednou jedinou scénou. Každopádně ta romantická atmosféra vztahu lidí k moři a jejím spojením skrz surf byla moc hezká, až hypnotická. I proto jsem u filmu vydržel. Znova už bych to ale nejspíš nevydržel. ()
88% - Kitanův snímek Scény u moře mě nadchnul již od samého začátku svou ospalou atmosférou, během níž jsem úplně cítil slanou příchuť vzduchu kolem silnice, na níž projíždí popelářské auto. Příběh je dojemný, pozitivní, a poetický. Film vládne mnoha druhy ticha, jež mnohdy poví více, než sebelepší dialogy. K nim kontrastuje hudba Joea Hisaishiho, jež podporuje dokonalou plochost celkové podívané. No zkrátka... Tyto lidské SCÉNY u moře jsou ódou na tichou poezii obrazu a křičícího ticha, ke které se vždy rád vrátím. ()
Galerie (41)
Photo © Toho Company
Reklama