101 dalmatinů

Jeden ze starších celovečerních filmů od Walta Disneyho, který dneska patří mezi ty nejznámější animované filmy. Z počátku by se zdálo, že Anitě s Rogerem dělají dalmatíni křoví. Jenže to je jen chvíli, dokud se nenarodí 15 štěňat. Hned následuje dramatická vsuvka, kdy už to vypadá, že jedno umřelo. Nebyl by to ale Disney, aby to nedopadlo dobře. Pak je to už především o dalmatinech a posedlé Cruele po jejich kožiších. Ta kontrastuje se všemi postavami a celým filmem. Film je krásný, roztomilý především díky štěňatům a jiným zvířatům, které tradičně u Disneyho mluví, ukazuje podle mě až moc klidný Londýn se svými starými domy. Za to Cruela je věčně nasraná, protivná vychrtlá ženská, chvílemi připomínající kostru v obrovském kožichu. Má sebou dva kumpány, zloděje, kteří vypadají jako lupiči ze SÁM DOMA. I díky nim je to trošku taková detektivka pro děti, z níž mě nejvíce zaujal psí telegraf. Takže až se zblázní všichni psi na vesnici, začnou z ničeho nic štěkat, tak už víte, co to znamená. Předávají si prostě mezi sebou nutné zprávy, možná právě o nějakém ukradeném štěněti. [4105. hodnocení, 65. komentář, 75%] (12.03.2019)

Opět jedna z povedených disneyovek. Krásný jednoduchý příběh, hromada roztomilých pejsků a hlavně dokonalý záporák. Vychrtlá zombie Cruella je prostě perfektně šílená postava, která ač se chová naprosto otřesně a hnusně, každý si ji musí zamilovat. Zajímavé byly také dialogy, respektive množství neslušných slov, které však dodávalo více realističnosti. Třešničkou na dortu byla také camea psů z předchozího disneyovky Lady a Tramp a hlavně rozdílné povahy každého z 15 štěňat. Výsledné hodnocení: velmi povedený animák. (09.04.2016)

Jak já strašně tyhle staré Disneyovky vlastně až dodneška miluju. Dětství prožité po boku nejslavnější verze Malé mořské víly, smutného příběhu loutky Pinnoccia, nejslavnější verze Sněhurky a sedmi trpaslíků či kreslené kouzelné Popelky je tou největší hrdostí, kterou si mohu dodnes nést. Když si ale teď zavzpomínám na celý repertoár těchto 'animáčů', 101 dalmatinů leží na samotném vrcholu filmů mého dětství. Nostalgie při psaní tohoto komentáře srší ze všech stran. (24.09.2017)

Je neuveriteľné, že táto snímka má už skoro 60 rokov !! Aj ja som kedysi miloval túto obrovskú psiu svorku, asi ako každé dieťa na svete, ktorú pre seba chcela ukoristiť diabolská Cruelly De Vil. Napriek tomu, že sa jedná o rodinnú snímku mierenú detskému publiku, tak dokáže veľmi dobre pobaviť a psíkovia sú navyše roztomilí. Musím uznať že tento animák je fakt dobrý je jeden z legiend Disneyho a tak by ste ho rozhodne nemali so svojimi deťmi minúť. Výborná hudba a príbeh a aj krásna kreslená animácia, ktorá mohla byť teda trochu lepšia ale je dobrá na svoj vek a humor tiež ujde. Ako animák sa mi 101 dalmatíncov páči oveľa viac než hraný film. Tento film má väčšiu charizmu ako hraný, celé je to vtipné a nemá žiadne hluché miesta. Pongo a Perdita sú neodolateľní. (27.03.2020)

101 dalmatinů – zřejmě nejoblíbenější animák mé o pět let mladší ségry a jelikož jsme spolu v dětství museli žít v jednom pokoji, několikrát jsem to i z nudy viděl. Hlavně když ta VHSka hrála o víkendech pořád dokola. Sice jsem si k tomu vypěstoval jistou averzi (přestože to až tak špatné nebylo – samotný příběh), ale teď po letech jsem to nedávno viděl zase v televizi a musím uznat, že děckám se tohle prostě líbí (líbilo), zvlášť když mají rádi psi – kteří jednu starou babu málem přivedou až k šílenství… (17.01.2020)