Pozor na Harryho

Další z povedených Woodyho kousků a další povahová variace Woodyho samého. Mezilidská motanice a míchanice skutečnosti a fantazie nebyla záměrem spisovatele ublížit skutečným postavám, které se evidentně musely poznat. Spíše šlo o důkaz, že jsou v jeho životě velmi důležité a nebo že se jim všem chce omluvit za své přehmaty. Harry, neurotický a hypochondrický, se hodně inspiruje Freudem. Ve Woodyho podání skvělý, nejde si ho neoblíbit. Na veškeré své konání má netradiční zdůvodnění a kdoví, jestli je schopen lásky. Líbil se mi konec filmu, kdy se dočká ocenění za četného potlesku protagonistů jeho knihy - symbolicky za účasti velmi dobrých herců - R. Williams, B. Crystal... (03.06.2015)

Trošku jiný Woody, než ho známe. Sexuálnější, podstatně vulgárnější, přesto stále baví. "A character who is too neurotic to function in life, who can only function in art". Harry Block je úspěšný spisovatel v tom nejbeatnickém slova smyslu. Má problémy z dětství, které neumí řešit pragmaticky - chlastá, spí s kurvama, a ve svých knihách často recykluje svůj vlastní život. Pomocí několika takových příběhů je divákovi (a tudíž i Harrymu) poskytnut náhled do jeho duše a rozhřešení jest dokonáno. Za zmínku stojí rovněž úžasné obsazení, kde se i v nejmenších rolích objevují opravdové hvězdy. (03.05.2017)

Woody utržený ze řetězu - prasečící, rozepínající i zapínající si poklopec, opakovaně trousící fuck a blowjob, vyjednávající se šlapkami. Není to úplně Tarantino nebo Scorsese, ale blíž k Mean Streets se Woody ještě nikdy nedostal. Vhodně zvolený syžet skýtá příležitost skloubit Allenovy polohy komika i oduševnělého komentátora vezdejší existence. Neurotický spisovatel cestující pro cenu za celoživotní dílo bilancuje prostřednictvím vzpomínek, příznačných úryvků z literárního díla a současných údalostí a zároveň hledá inspiraci pro "román, z něhož už utrácí zálohu". Břitký humor a přisprostlé vtípky závažná témata nemělní, ba právě naopak, když používá vtipem šermující Woodyho postavu jako ilustraci těžké životní krize. Vtipy přirozeně vyvěrají z dialogů, aniž naroubovaně trčí. Řada z nich představuje Woodyho zlatý fond, jiné to nejdrsnější, co lze v prostředí konformní filmové zábavy zažít [Zplynovali 6 miliónů našich! / Je to smutný, ale rekordy jsou od toho, aby se trhaly.] Závěr filmu odkazuje na sentimentální tendenci filmů z rodu Půrpurové růže z Káhiry, které nepatří k mým oblíbenějším, a obrušují hrany jinak břitkého vyznení filmu. Protože je zřejmé, že nejde o kompromis, nýbrž upřímné Woodyho vyznání, smíchem otřesený divák nejlepšímu devadesátkovému filmu rád odpouští. (24.02.2016)

Ojedinelý prístup Woodyho Allena polemizuje nad jadrom problému jeho nezdarených a väčšinou hekticky sa končiacich milostných vzťahov. Využíva k tomu nadmerne vtipné poviedky plné dobre vybraných postáv prostredníctvom ktorých vyjadruje ťažko pomenovateľné pohnútky svojej mysle. Na spestrenie dialóg s prostitútkou : P: "nejak ti to trvalo". A: "mal som trochu problém sa sústrediť. Potom som ale našiel tú správnu predstavu. Jednu ženu, ktorú som zbadal na 6. Avenue... kríženú so Stalinovou dcérou. Dcérou diktátora. Fungovalo to." Srandy bokom, pretože dochádza k trpkému poznaniu, umelec zostáva sám, nedostáva sa mu pochopenia a neurotické rozpory sa tisnú do popredia. Čo je však príjemným vrátením optimizmu na scénu je náklonnosť svojich vlastných postáv, ktoré autor stvoril, oni ho dokážu oceniť, oni si ho vážia. Záverom odznie citácia: "Poznaj sám seba. Nič si nenahováraj. Zmier sa so svojimi nedostatkami a ži ako vieš." S tým zmierením nesúhlasím, ale aj tak vravím, že napriek menšej kríze Woody, si stále kráľ a máš čo ponúknuť. (08.05.2009)

Deconstructing Harry je pro mě zřejmě nejrozporuplnější Allen. Slyšíte, že to je typický Allenův scénář, ale obohacený o notnou dávku sprostých slov, kterým se Woody ve svých filmech většinou vyhýbal. Ale to mi ani tak nevadilo, nejsem prudérní člověk, kterého by tohle rozhodilo. Jenže… to by hlavní roli nesměl hrát sám Woody. Totiž jemu jsem ty šlapky, kuřby a už si nepamatuju co ještě, vůbec nevěřil. Stejně jako jsem mu nevěřil ta sprostá slova, protože v jeho podání to prostě nepůsobilo drsně či světácky, ale jen vtipně a nedůvěřivě. Tenhle film mohl být skvělým, protože má o čem vyprávět, ale Woody se měl tentokrát vynechat z castingu a zůstat jen za kamerou. Protože když máte problém věřit prakticky cokoliv hlavní postavě, která prakticky nesleze z plátna, tak film, byť jakkoliv kvalitní, je pro vás o ničem a vy jen tiše a (ne)trpělivě čekáte na konec. Budu ještě hodný a za scénu v pekle dám 50 %. (19.12.2012)