Pozor na Harryho

Woody Allen se předávkoval sám sebou a ještě to drze přiznává. Tenhle film vypadá jako poslední zoufalý výkřik před tvůrčí krizí. Vzhledem k tomu, že znám všechny jeho dosavadní filmy a pak až ty evropské, nemůžu zatím říct, jestli ta krize přijde už příštím snímkem, nebo až některým z dalších (jen vím, že přijde, protože její dozvuky ne-li trvání jsou patrné dodnes), ale to teď není důležité. Zásadní je, že tenhle ještě relativně funkční kus začíná i dost střílet naprázdno mnohem zmatenějí než tomu bylo u Woodyho dosavadních kousků. Nejvíc mi vadí, že Allenova sebekritika nepůsobí upřímně. Něco jako: "Když si své umělecké neřesti nahlas přiznám, musíte mi je odpustit." Nemusíme. (24.08.2012)

Nejsprostejsi film ve Woodyho kolekci. Vybaven slovni fuck kanonadou a plejadou znamych hercu se Woody vyrovnava s internimi demony a prekonava tvurci krizi skrze vyrizovani osobnich uctu. Cele je to ale prilis rozsekane a stejne jako Woodyho alterego v podani Robina Williamse, completely out of focus. "You have air-conditioning in Hell?"... "Sure! Fucks up the ozone layer!" 3/10 (08.04.2010)

Podle ostatních ohlasů pravděpodobně rozporuplný film... Ovšem ne pro mě, já tu spatřil spoustu originálních nápadů a hlavně hlášek, spoustu minipovídek, minipříběhů v jednom. Není to rozhárané, jak tvrdí někteří, jistá spletitost do charakteru filmu naprosto sedí. Je to ryze komediální Woody, na kterého jsme zvyklí: baví, nebere si servítky, vybírá herce, kteří sem padnou, neustále překvapuje a končí, i přes spoustu neurotické kritiky v průběhu celého snímku, opět optimisticky. Díky za další vydařený filmový zážitek Pane režisére! (01.07.2006)

Ojedinelý prístup Woodyho Allena polemizuje nad jadrom problému jeho nezdarených a väčšinou hekticky sa končiacich milostných vzťahov. Využíva k tomu nadmerne vtipné poviedky plné dobre vybraných postáv prostredníctvom ktorých vyjadruje ťažko pomenovateľné pohnútky svojej mysle. Na spestrenie dialóg s prostitútkou : P: "nejak ti to trvalo". A: "mal som trochu problém sa sústrediť. Potom som ale našiel tú správnu predstavu. Jednu ženu, ktorú som zbadal na 6. Avenue... kríženú so Stalinovou dcérou. Dcérou diktátora. Fungovalo to." Srandy bokom, pretože dochádza k trpkému poznaniu, umelec zostáva sám, nedostáva sa mu pochopenia a neurotické rozpory sa tisnú do popredia. Čo je však príjemným vrátením optimizmu na scénu je náklonnosť svojich vlastných postáv, ktoré autor stvoril, oni ho dokážu oceniť, oni si ho vážia. Záverom odznie citácia: "Poznaj sám seba. Nič si nenahováraj. Zmier sa so svojimi nedostatkami a ži ako vieš." S tým zmierením nesúhlasím, ale aj tak vravím, že napriek menšej kríze Woody, si stále kráľ a máš čo ponúknuť. (08.05.2009)

Jeden z těch lepších Woodyho filmů modernější doby. Nepostrádá vtipné hlášky, nápady (scény s rozmazanými herci), vtipný střih i kameru. Režisér tak trochu hraje sám sebe (nebo sám se sebou?), naráží na svoje starší filmy a míchá nepřeberné množství postav a dějových linek. Právě různé dějové linky vytvářejí z Pozor na Harryho jeden z nejkomplexnějších filmů, co jsem viděl. Krom samotné hlavní linie (která už je sama o sobě "zdvojená") nacházíme dalších pár příběhů, které na první pohled s filmem nesouvisí. S postupem času ale vše začne do sebe zapadat a Woody Allen tak rozjíždí labyrint filmu, knih, fikce, skutečnosti... Co z toho je vlastně pravda? :-) (05.03.2012)