Napřed střílej, pak se ptej

Vysloveny priemer, hlavne ma serie ta zasrana talianska amerikanofilia - to iste bolo v Corbucciho filmom Il Grande Silenzio - Trintignant and company mali plnu hubu kecov o state Utah, pricom slo o realnu Cortinnu D´Ampezzo. No, nasrat. To iste mali chybu aj Spencer a Hill - realne sa tocilo v Italii, maximalne tak Spanielsku a mali plnu hubu kecov o USa- v USA sa aj ich filmove pribehy odohravali. Ja si ale neprajem a nechcem vidiet len US filmy, chcem italske realie, mentalitu, exteriery......vsetko mohlo v klude ostat, aj to prepadnutie vlaku, aj dar nejakemu prezidentovi, len odohravat sa to mohlo kludne pri meste Bari - siel bych hned vyssie . 50 % (21.05.2019)

Taký skvelý režisér, takí slávni hlavní predstavitelia... a taká sračka. Jediný dobrý vtip je monológ šerifovej ženy hneď na začiatku. Neznesiteľnú záležitosť, ktorú som ja osobne dopozeral len s najväčším sebazaprením, robí z filmu najmä idiotsky bľabotajúci Milian v úlohe dementného samuraja. Toto snáď nemohlo niekomu pridať zábavné ani v tej dobe. (16.04.2018)

Lze dát dohromady zmateného samuraje, prdícího poníka, vychcaného mistra světa a normálního rozumného šerifa, aniž by to působilo trapně? Ne? Ani tady to tak úplně nevyšlo, ale povětšinou to byla solidní zábava. Není to moc western. Tři nechtění parťáci na cestě za posvátným poníkem, zkrátka pan Corbucci měl zase divoké sny a udělal z toho ještě šílenější film. Eli v docela jiné, než běžně Tucovské spaghetti roli, což velice potěšilo - postarší, rozumný a odhodlaný spravedlivý šerif. Na své pouti za zákonem se mu ovšem do cesty připlétá Gemma, jenž mě tu pro změnu neskutečně sral - neskutečně vychcaný, přemoudřelý, machrující Švýcar s italskými kořeny (další ze Sergiových cizinců na Divokém západě) vystupující v oděvech od indiána, přes smyslnou blondýnku, až po džíny a křiklavě červené tílko, vyvolával zcela oprávněné pocity touhy po tom, aby to nepřežil. Poslední z trojice, poslední samuraj Milian, byl poslední kapkou do pohárku hrůzy, ale kupodivu šel vydržet a byl i poměrně sympatický a vtipný ("sicuro, Sakuro...!"), coby ušatý samuraj pak nezapomenutelný. Tedy, vážně ne všechno vyšlo, taneček v ženském převleku už byl moc, komedie je to ale přesto fajn, přítomnost např. stále excelujícího vůdce kaskadérů Zamperly potěšila, major hrdiny nahánějící velmi podivný. A opět tu máme tajemnou rakev (tentokrát ji možná i otevřou). Takže jak? Nejsem suchar a toho, čeho jsem se nejvíc bála, tedy vulgárního fyzického humoru (Malý unavený Joe) se mi nedostalo, objevil se dostatek mrtvol, což potěšilo. Hudba G & M De Angelisových zcela parádní (jak taky jinak). Co mi tedy kazí chuť? spoil Kdyby jen ten úžasný model opět neodjel do západu slunce coby vítěz.konec spoilu Ale jo, jinak jsem se pobavila. (02.12.2013)

Jedna z nejlepších spaghetti komedií. Měl jsem možnost překládat italskou a anglickou jazykovou verzi. Anglická je víc komedie a italská si zahrává v dialozích i s parodií. Gemma je v tomhle filmu docela uvěřitelný herec, Millian odvedl roli praštěného japonce na jedničku a Wallach i s hvězdičkou. Skvělá zábava (11.09.2009)

Tak tohle bolelo. Musím ale ocenit, že v té demenci je Corbucci maximálně důsledný: v zásadě jde říct, že se v jeho filmu stalo pokaždé to nejtrapnější, co šlo v té či oné scéně předvídat. Samozřejmě, že třeba režisérův pozdější "Kdo najde přítele, najde poklad" také není nic moc inteligentního, ale odehrává se v příjemném prostředí, má zábavný děj, spád a táhne ho skvělá dvojice komiků. Zrovna to poslední bych ale proti trojici Gemma-Milian-Wallach vytahovat neměl, protože ti si natáčení evidentně užívali. Wallachova postava by si sice zasloužila číst repliky z lepšího scénáře, ale Gemma je ve filmu jako doma. Paradoxně nejvíc ze všech tří filmu prospívá Tomas Milian, jehož výkon patří k těm, které je třeba vidět na vlastní oči. Ten člověk hraje, jako by právě někomu utekl ze řetězu. Když k tomu z jeho úst občas zaznělo pár přeřeknutí a postřehů o Západě, kterým jsem se zasmál, tak nakonec celá ta bída měla přece jen díky hercům alespoň nějakou přidanou hodnotu. Ale... nikdy víc. (08.04.2011)