Fakjů pane učiteli

Skrz na skrz průměrná komediální záležitost, která efektivně vykrádá zajetou západní konkurenci. Pár gagů, v níž drsný učitel stírá své žáky je sice povedených, o nic víc než standardní jednohubku se však stále netýká. A pět na to ódy jen proto, že tuhle relaxačku překvapivě natočili Němci a ne Amíci, mi přijde trochu mimo mísu. (13.10.2014)

Chvílemi jsem se i za pana Trošku zastyděl, ale na druhou stranu musím uznat, že mu pobyt v cizině a pod pseudonymem Dagtekin (ostatně dost pitomej pseudonym) docela prospívá. Teď ještě ten proklamovaný nekorektní humor a byl by to koneckonců docela hezký film. Ono, s Němci to máte vždycky těžké. Rozdíl mezi dobrou komedií a německou komedií je jako ve vyslovení jemného francouzského papilón a geršáckého šmétérling! Na druhou stranu, nemám nic, co bych vyloženě zkritizoval. Vlastně se mi to docela líbilo a ten Elvis Mubarak v roli fakjučitele byl výbornej. (23.03.2015)

Možná je smích nakažlivý, ale dlouho jsem se na ČSFD projekci tak nezasmál. Jan Amos Komenský by se asi divil, kdyby viděl učitelské tedy učební metody pana "učitele" Müllera v této nečekaně vtipné německé, leč dobře nadabované komedii. Do pěti hvězd skutečně chybělo jen málo. Kašlu na kritiky, bavil jsem se a dávám za 5. (26.08.2014)

Film je sice pnej vtipů, který jsem už někde viděl, neoplývá zrovna originálnim námětem, je plnej klišé a ke konci sklouzává k moralizování, ale po delší době jsem se u nějaký komedie taky pro změnu zasmál. Tady se prostě povedlo poskládat hodně věcí, který zaručeně budou fungovat, a zabalit to do takový obyčejný romantický komedie. Ale ten film si na nic nehraje, je to taková nenáročná podívaná a mě to bavilo. A třeba taková návštěva u lidí na podpoře byla geniální. Na to, že je to německej (tureckej/albánskej?) film, tak je to opravdu hodně dobrý. (01.12.2014)

Takový klasický eintopf z učitelských témat, který vezme libového frajírka, trochu ho podusí, pak k němu do hrnce nahází všechna klišé, která se nastřádala za ta léta, kdy neortodoxní učitelé napravují nenapravitelné třídy těmi nejpodivnějším a nejméně pravděpodobnými metodami. Všechno to důkladně promíchá, povaří, ochutí několika lokálními hvězdami, opepří lžící vulgarit a pro jistotu zvýrazní chuť dvěma lžícemi kýče. Přes řadu typicky německých trapáren je to však kupodivu jedlé. Zejména díky cynickým vtípkům, občas vydařené scéně nebo hlášce a svižnému tempu, které nedá nudě moc šancí. Prostě taková nenáročná zábavná blbina, která si na nic nehraje, s logikou si hlavu neláme, hladového nasytí a žaludek nezkazí. (07.12.2014)