Dior a já

Film je dobrý, dobrý dokument, ale téma.. Móda je úchylná. Zbytečná. Pošahaná... Připadala jsem si jako u magorů, kde strašně vážně a v kvaltu řeší něco tak neskonale zbytečného, jako šílené hadříky za celé jmění... A tváří se, jako by to bylo kdo ví jak důležité. Ono je! řekl by mi někdo. Ne, není. Odpovídám, protože logika stojí za mnou. Nemohu to hodnotit, s tématem se skutečně nesrovnám. (06.06.2015)

Jeden z dobre spracovaných dokumentov a podľa mňa aj jeho téma je vcelku zaujímavá. V prvom rade to však nie je dokument o Christianovi Diorovi ako takom ale o novom umeleckom riaditeľovi Rafovi Simonsovi, ktorý ide predstavovať svoju prvú módnu kolekciu. A musím povedať, že je to spravené veľmi zaujímavo. Podobne ako District 9 to pôsobí viac filmovo, len kým tam sme mali film urobený aj trošku dokumentárnym štýlom, tu máme dokument urobený trošku filmovým štlom. Občas tu máme aj trošku z histórie Christiana Diora v čiernobielom, no týchto scénok je tu málo. Občas vie rušiť product placement, kde najviac okatý je podľa mňa v scénke, kde pijú Coca Cola Zero a majú pred sebou cigarety Marlborro a je to skutočne okaté, no film vie čo chce adresovať a adresuje to dobre a človek to dokáže tolerovať. Miestami je film trošku dlhý a človek to bude cítiť, no je to skvelý pocit, keď uvidíte záverečnú módnu prehliadku, ktorá patrí medzi najlepšie filmové momenty tohto roku. Ak máte radi dokumentárne filmy, tento by mohol byť príjemným spestrením vášho dňa. Za seba hovorím áno (07.08.2015)

90 minútový dokument o "House of Dior", zameraný konkrétne na nástup nového umeleckého riaditeľa a predstavenie jeho prvej kolekcie. Vidíme tak jednu fázu v živote House of Dior, kde sa nový riaditeľ stretáva s dlhoročným tímom krajčírok, dizajnérov, a ďalšieho množstva profesií. Prekvapí najmä veľkosť priestorov, ktoré sú vskutku maličké, vzhľadom na obrovské meno firmy. Človek si skôr predstavuje veľké profesionálne haly, no priestory sú mini, rodinného charakteru, bez akéhokoľvek luxusu. Také, aké ich založil samotný Dior, v tom istom dome v Paríži roku pána. Zaujmú najmä scény s dlhoročnými zamestnancami na pozíciách krajčírok, na ktorých to výrobne, ale aj kreatívne celé visí, napriek tomu, že ich nik nepozná. Tzv. "unsung heroines". Koniec vo forme prezentácie kolekcie má dynamiku, adrenalín, ako akékoľvek väčšie hudobné podujatie. (08.05.2023)

Já laik se dívám na takový dokument. A co mi to má dát? Raf Simons, který do té doby navrhoval jen konfekci, je jmenován jako umělecký ředitel do ikonickéhu Dioru v Paříži. Nahlédneme tak pod pokličku tě, kteří pracují pro tuto firmu. Myslím těm za šicími stroji apod., ne těm, co firmu vlastní. Zjistíme, že ta firma je vlastně složená ze spousty "obyčejných" pracovníků, kteří ale pro svou firmu jsou ochotní makat od pondělí do neděle. Raf Simons odešel (nebo byl odejit?) po 3 letech v roce 2015, aby od 2016 přišel v NY do CK. Dokument tedy popisuje ukazuje lidi, co dokážou pro svou firmu máknout a dotáhnout to až do velkolepého finále. (25.06.2018)

Můj první dokumentární zážitek z modních sfér, který si rozhodně zaslouží pozornost už jen díky tomu, že zobrazuje, jak to vlastně chodí v jednom z neprestižnějších módních domů na světě, když je v chodu příprava nové kolekce a do čela zrovna přijde nový člověk. Během těch devadesáti minut na diváka sálalo pozlátko z těch všech líbivých a drahých šatů, za jejichž zhotovením se skrývala tvrdá dřina, nervy a časový nátlak. Člověka určitě musí během sledování napadnout, že je to JEN móda, nicméně tento dokument je právě o lidech, pro které to byla, je a vždy bude TA móda. Exkurz do světa, jenž není pro každého, a v němž je třeba mít talent a ostré lokty. (01.02.2016)