John Oliver: Co týden dal a vzal

K Oliverovej show som sa dostal úplnou náhodou pred dvoma mesiacmi "pri prepínaní kanálov" a odvtedy ju sledujem pravidelne. Superlatívov na jej konto už bolo napísaných dosť, takže sa uspokojím s konštatovaním, že ju sledujem rád a hneď tak s tým neprestanem. Má jedno výrazné negatívum, za ktoré je zodpovedná Zora Neoralová a tým sú titulky. Nemám najmenší problém s rýchlym čítaním textu, ale titulok, ktorý na obrazovke pretrvá desatiny sekundy je objektívne nečitateľný. A keď vzápätí celé sekundy nie sú na obrazovke nasledujúce titulky, tak to nemôžem pokladať za vynútený nedostatok, ale za trestuhodné šlendriánstvo. Viem, že užívatelia o jednu až tri generácie mladší odo mňa si budú mrmlať, že som sa mal naučiť po anglicky a bol by som nezávislý na titulkoch, ale keď to prijmeme ako normu, tak nemusia byť žiadne titulky. A u rusky hovorených filmov by zasa mladíci mali rovnaký výraz tváre, ako ja pri angličtine produkovanej Johnom Oliverom s kadenciou izraelského samopalu Uzi. Obočie som zdvihol, keď si John Oliver vzal do úst postoj Slovenska ku kvótam pre inváznych migrantov a trápnymi pseudoargumentmi sa snažil z toho vytĺcť niečo zmysluplné. Nepodarilo sa mu. Dobre sa Britovi kecá v Amerike o problémoch súčasnej zmerkelizovanej Európy. (25.09.2015)

Stephen Colbert na steroidech. John Oliver dokonle stírá rozdíl mezi komedií a angažovanou žurnalistikou. Udělat z jakéhokoliv problému show, aby ho veřejnost začala vůbec vnímat, působí u britského imigranta víc jako volba než nutnost. A možnost, jak tuhle antireklamu na USA provozovat. UPDATE 2021: Mediální Armageddon se dotkl prakticky všech. U něktrých to nepřekvapí, u jiných spíš zamrzí. (03.06.2015)

Jeden z těch nepříjemných příkladů, kdy si uvědomíte, že "hloupý Američani" jsou na míle někde jinde a vždycky budou. Ne kvůli vyšší průměrné inteligenci diváků, ale zkrátka velikosti kultury a popkultury, kdy něco chytrého a smysluplného může být pořád ještě masové, protože i menšina lidí v USA je pořád pár milionů hlav, takže má smysl pro ni dělat takovýhle pořad. Oliver (a jeho pravděpodobně masivní tým scenáristů a rešeržistů) to umí vybalancovat jako nikdo a jeho humor + agenda by měly být velkou lekcí pro kohokoliv, kdo se pokouší dělat "talk-show". (12.11.2016)

Já... já to nechápu. Nestává se mi to tak často, proto se divím. Jakto, sakra?! (ouvej, zapomněl jsem se podívat do POMOva slovníčku naučného, zda to není moc ošklivý termit) ... Především díky počáteční zvědavosti se mi podařilo dokoukat několik epizod téhle zoufale nevtipné šaškárny, a z každé jsem se cítil jen o fous míň vyčerpán, než z rozdováděného Mareše obmotaného stylovým kašmírem, co se na Primě urputně snaží parodovat Jimmyho Fallona. John Oliver mi přijde zhruba stejně zábavný, jako jeho gastro-jmenovec při míchání Casear salátu, a i přes veškerou minimální snahu se mi nedaří přijít na to, proč ostatním ne. Chápu, že s nerdovskými brýlemi je ten obšlehlý model "satirických" TV zpráv, co už asi 150 let běží pravidelně v SNL, o něco schůdnější i pro středoproudé masy, které do sebe s radostí nechají násilně natlačit veškerý zaručeně "osvětový" blaf, pokud se při tom zvyšuje hlas, mává rukama a bujaře pleská do kolen z publika, ale tohle prostě není vtipný, zatraceně (ha, snad nekonfliktní ekvivalent). Ne a ne a NE! 2* (30.10.2015)

Nevím o jiném pořadu tohoto typu z produkce zahraniční televize, který by se nabízel s českými titulky tuzemského divákovi. Není to klasická talk show, spíš stand up, který má několik rovin. Na vážno John Oliver rozebírá některé z ožehavých témat americké současnosti. Vtipně glosuje události uplynulých dní v USA i ve světě. A mezi bloky baví vybranými ukázkami jiných televizních komentátorů. Hodně výživné a zábavné zpravodajství s vlastním názorem. (20.02.2021)