Agent Carter

Příjemné retro, kde pré hraje charismatická dvojice z Londýna Hayley Atwell a James D'Arcy. V čem byl okouzlující First Avenger, v tom seriál pokračuje - pěkně to utíká a člověk se u toho i příjemně pousměje. Možná největší nevýhodou seriálu je ale snaha být, co nejvíce sofistikovaný, což oslovuje určitou skupinu nadšenců. Navíc, čím více se vrství Marvel univerzum, tím je obtížnější hledat jednotlivé spojnice. Pro exkluzivní nerdy je to samozřejmě požitek, pro běžné diváky díky klesající sledovanosti asi něco jiného - a pro producenty jasný ukazatel. Ale snad se pavučina rozplete. Tu lady stojí za to vidět v akci. 1. série příjemně navázala, měla se o co opřít - tedy o estetiku First Avenger. 2. série to má proto o dost těžší. Stojí sama za sebe - opouští kulisy New Yorku a je trochu údychanější než první. Přesto - na všech těch seriálech, filmech, komiksech - zkrátka universu "autentického" Marvelu jak do sebe všechno zapadá - dokonce i komiksy, které Marvel vydával v roce 1947. (08.03.2015)

S01: Tak po první sérii téhle marvelácké dějové výplně takové průměrné ***. To propojení s Marvel Universe tu je, jen je hodně pozvolné. Celé to působí značně televizně, takže poněkud lacině, a Hayley místy příliš okatě pouze hraje. Bylo to prostě jen vata mezi první a druhou částí druhé série Agentů a jen Cap ví, jestli nějaká druhá řady kdy bude. *** ~~~ S02: Jak Agenti, tak i Agentka už prostě vyčichli. U Agentů se tuším mluví o tom, že pokračovat už nebudou, u Agentky je to dle mě ale už jisté. Agenti čerpali z propojení se členy týmu Avengers, ale samostatně nemají moc smysl ani nápad ani šmrnc. Carterová se uchytila jen díky tehdejší filmové vlně a slávě Marvelovských filmů, ale sama o sobě ve druhé sérii zklamala nulovou propojeností s něčím, co už známe (a ty drobné zmínky odjinud jsou nepodstatné). S ničím se to aktuálně nepropojuje a pachtěním se party lidiček kolem její osoby za zdoláním zlounů už bylo v podstatě zbytečné a nezajímavé. Dalo se na to koukat, ale smysl to už nedávalo. ** ~~~ Potvrzeno: Agentka končí, CBS v seriálu nepokračují. (08.03.2015)

1. série Kvalitu si Agent Carter držela daleko vyrovnaněji v lehčím nadprůměru než první série Agentů, jenže na druhou stranu jsem nedostal, snad kromě té poslední, nějakou opravdu výbornou epizodu... Dobové vykreslení, atmosféra, prostředí, nápaditá akce, humor a nadhled i hudba jsou zárukou dobře odvedené práce, jenže zde opět bezkonkurenčně kraluje výborná Hayley Atwell v hlavní úloze, neméně mě však potěšila i přítomnost Jamese D'Arcyho jako komorníka Jarvise. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 2. série Kvůli tomu neuvěřitelně přitažlivému feelingu, který i ze slabého příběhu, dělá svoji výhodu, seriál žeru. Takže, když si seriál takhle poradit s nevýhodami, mohl se soustředit na to, v čem vyčnívá a to je nenucený humor a výborně ztvárněné postavy. Prakticky všechny klady 1. série se přesunuly i do druhé, kde se ještě zvýraznily. (17.03.2015)

Velmi povedená Marvelovka, pro mě asi nejstravitelnější ze všech Marvelovek. Pohodovka s výbroušenýma slovníma přestřelkama a břitkým ultra suchým humorem. Krásně vystižená padesátá léta. Chytrá, sexy agentka Carter, velmi dobře civilně ztvárněná s trochu zvedlým ADHD. Kdy spala je mi záhadou. Když se rozjede nemá problém dát všudypřítomným zloduchům pěknou nakládačku s grácií v kostýmku na míru. Kočkování mezi ní, neustále se kurvícím a v průserech zabředlým Starkem a extrémně upjatým Jarvisem, je na tom to nejlepší. Nemohla jsem si nevzpomenout na čarodějnickou sebranku Mee-Too, protože tady ten šovinismus stříká na všechny strany a Stark musí být navždy noční můrou. Takže u sledování této povedené taškařice si musejí nutně ohlodat pracky, až na kost. Možná by mohly u toho ohlodávání zapřemýšlet nad tím, že kdyby neměly takovej problém s oblíkáním, tak by je nechtěl každej chlap přefiknout na veřejných hajzlech, na kdejaké akci. (03.04.2020)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)