Moje romské děti

Chatrče špína odpadky. Nevraživost krádeže osočování handrkování. Chlapi, před kterýmiž bych prchla. Ženy, jímž bych se vyhnula. Chlapák v montérkách pohybující se mezi tím vším... Drsní chlapi chápající se práce a zvelebující svůj domov. Sousedská výpomoc. Pracovitost a lenost. Přemáhání a snaha. Semknutí v hudbě a tanci. Radost i bolest. A ten chlapík s každým novým kladivem přináší zároveň i novou a novou šanci pro každého, kdo se jí chce chopit. Je blázen. Blázen Boží. Ježkovi oči - nechce snad, bych jej následovala?! To ne. Může mne však povzbudit k hledání dobra v druhém a měnit svůj pohled na něj. I kdyby dobra byla jen špetička. Někdy je to dost fuška a obávám se, že u Putina pohořím. Co spolupracovník, soused, syn, manžel...?... * „Kdybych nevěřil, že se stanou lepšími, nikdy bych tam nešel. A kdybych nevěřil, že se tito lidé - bývalí kriminálníci, vrazi, prostitutky - nestanou lepšími, tak bych jim nepomáhal. Nemám jistotu. MÁM NADĚJI. Naději, že se stanou lepšími. Jestli se všichni stanou lepšími? Ani v nemocnici nevyléčíš všechny.“ „Projev lásky, založený na oběti – jinak to nebude fungovat.“ Marián Kuffa - kněz. Videošotek v Deníčku. (28.02.2015)

Základná myšlienka dokumentu je dobrá. Aj s cigánmi z osady sa dá pracovať a ak im človek dá vedenie, dokážu byť prospešní nielen sebe, ale aj spoločnosti (nehovorím tu o tých Rómoch, ktorí sa dokážu adaptovať do spoločnosti, nájsť si prácu a zodpovedne fungovať). Dôvod, pre ktorý však nemôžem dať dokumentu viac, než jednu hviezdu, je osoba samotného protagonistu. Jeho sociálna činnosť je záslužná, to je pravda. Dokument ho však vykresľuje takmer ako anjela pracujúceho s ľuďmi z okraja spoločnosti, pritom je to klérofašistický radikál, homofób a demagóg rozširujúci lži a nenávisť, ktorý sa nebojí prirovnať homosexuálov ku genocíde národa alebo zúrivo bojovať proti Istanbulskému dohovoru snažiacemu sa zlepšiť životné podmienky žien. Dokument samotný je jednostranný - z Kuffu robí hrdinu, z cigánov chudáčikov. K otázkam, prečo napríklad títo ľudia nemajú na zaistenie základných životných potrieb, ale pritom majú na cigarety a alkohol a po polorozpadnutom baráku im behá desať detí sa dokument ani farár Kuffa nevyjadrujú. Ale mali by. (29.01.2023)

Výborný dokument a výborný „rozvojový“ počin, za nímž stojí charismatická, přirozená a vlídná postava faráře Mariána Kuffy. Někdy stojí sám. Sám proti všem. Práci dělá srdcem a přece je v postoji k chudým realistický. Nechybí mu nadhled a porozumění. „Že ukradnou kladivo, nevadí, znamená to, že chtějí pracovat.“ Místo upjaté korektnosti a výcvikových kurzů nabízí lidský a moudrý přístup a viditelné výsledky. „Postavili domy a postavili si je sami.“ Pokorný, odvážný a umírněný projekt. „Já nemám jistotu, já mám naději, že se stanou lepšími. Ani v nemocnici nevyléčí všechny.“ Tleskám a kláním se. A doufám. Že se projekt bude dařit a že přijdou další jeho vzorem se řídit. (30.12.2014)

Je vôbec možné k tejto absurdite napísať niečo normálne ? Je možné vyjadriť sa k tomu trápnemu duchovne nereálnemu fiasku ? Kto sú tá réžia, keď niečo takéto dokázali splodiť. Farár na Slovensku už môže byť aj čert a osoľ, len aby rástli preferencie. Bože, ako hlboko sa dá klesnúť, len aby bol prospech, popularita a netreba k tomu IQ na farára. Ako má potom normálny človek vnímať velebnosť po zhliadnutí tohto dokumentárneho monštra. (11.05.2018)

Hodnotím plným počtem za střih dokumentu. Uvést dokument nesestříhaný by určitě nevyvolalo k etniku sympatie. Pouze jednou se objeví scéna /při rozdělování postelí/ začátku rvačky a okamžitě se jeden z cikánů vrhne na kameru. Slova faráře všechno vystihnou. "Vy všechno chcete ode mě, ale já chci, aby jste alespoň pomohli." Všichni by hrozně rádi pracovali. Kecy. Kdyby byla nějaká minimální snaha, tak by tam nebyl všude takový bordel. Všechno mají začít od sebe. Ono je jednodušší jakýmkoliv odpadem fláknout před svoji chýši. (04.01.2015)