Avengers: Infinity War

Brace for impact! Thanos mi vždycky přišel jako zvláštní gumák s obscénní bradou, ale Infinity War si do značné míry urval pro sebe. Konečně překvapivě dobře prokreslený mega-záporák, který funguje jinak než jako věšák na přefouklé zbraně. Jinak je to jako když vaše oblíbené postavy někdo narve do obřího mixéru, z něhož se rozletí do různých koutů galaxie a část z nich už se taky nemusí dožít dalšího dílu. Ta chemie mash-upu je moc dobře nastavená, funguje jak rozverný humor Guardians, tak Avenger patos, moc dobře se doplňují. Russovci to zase režijně ustáli na výbornou, má to zvláštně realistický, potemnělý nádech, přitom to sedí i do křiklavého klíče Ragnaroku. Dvě a půl hodiny jsem se radoval, protože se vždycky má kdo epicky objevit a někomu zachránit super-řiť... teda skoro až do konce. Avengers: Infinity War jsou parádní snoubení zábavy a fan emocí, skutečně důstojné první dějství filmu, který uzavírá éru. Někomu může chybět jasnější pointa, já to beru jako pozvání na další avengerovskou joyride za rok. Už teď stojim ve frontě jak fakin MCU bitch. You got me there... (25.04.2018)

Jaká kritéria by měl podle mě film splňovat, abych jej mohl s klidem označit za dokonalý? Především by měl být fungujícím slepencem strhujícího napětí, hutného dramatu, humorných (netrapných) scén, velkolepé akce, a měl by dokázat probudit alespoň nějaké emoce. Jo, a sem tam šmakózní cheesy momenty. To vše navíc okořeněné poutavým nosným příběhem se zajímavými postavami, které divákovi nejsou úplně volné a soucití s nimi. Všechno tohle z mého pohledu noví Avengers mají. Plus se vytáhli s vážně skvěle napsaným záporákem, kterému jsem ke konci SKORO až zahanbeně fandil - deset let po boku oblíbených comicsových postav navzdory. Nedokážu Russoovým vyjádřit dostatečnou pochvalu, ani vypsat odpovídající slova díků za to, jak pečlivě nakonec tohle marvelovské soukolí promazali, tj. aby po dekádě 18-ti filmů vše v Infinity War šlapalo tak hladce, jak jsem toho právě byl svědkem. Ukočírovat tak monstrózní množství postav a dějových linií, to se vážně jen tak nevidí. P.S. Pořád se rozhoduju, jestli je dobře anebo špatně, že teď může dvojka pokračovat cca tak na 69 000 084 způsobů. P.P.S. I deset dní po premiéře jsem se (úff!) vyhnul plno spoilerům, překvapení v sále neznala mezí. Nekompromisní finále uzemnilo jakbysmet. Chci jít na pivo a kecat o tom do rána. (04.05.2018)

Šel jsem na to jen kvůli Russoovým za kamerou, kteří udělali z dvojky a trojky Kapitána Ameriky solidní akční thrillery s parádní fyzickou akcí. Jenže ta už v trojce začínala ustupovat superhrdinskému poskakování, pěsťovkám a házení po sobě vším možným (hromadná bitka na letišti) a tady už se jí nedočkáme vůbec, protože pro space opery o osudu vesmíru jsou automobilové honičky a bitky ve výtahu málo epic. Co se příběhu týče, postav je tu jak nasráno a to ještě dva Avengeři chybí, přičemž řada je více či méně prostorově/dramaticky pokryta, ale třeba Captain America, Black Widow nebo Black Panther tu de facto jen statují. Kapitola sama o sobě je záporák, který sice vypadá, jako by sem zabloudil z Power Rangers a nejde ani o příliš zajímavý charakter, ale má docela fajn agendu, sám jsem ji před pár měsíci navrhoval v hospodě jako možné řešení globálních problémů, ale nesetkalo se to s velkým pochopením. A závěrečný masakr je docela působivý, byť je jasné, že nepůjde o permanentní stav. (01.05.2018)

Mně je fakt líto Russových, kterým po dvou filmech očividně brutálně dochází nápady (kde je pořádné choreo?) a zato přebývá nucený humor á la Ragnarok pro děti a poloretardy, kterým jako by Marvel neustále nechtěně přiznával, že se za tu skoro tříhodinovou rubanici fialového zlobra se slušnou psychologizací a armádou gerojů ve skrytu duše vlastně hrozně stydí. Líto je mi jich hlavně proto, že by si zjevně potřebovali dát dovolenou a nabrat trochu kreativních sil. Infinity War je totiž značně vysilující zážitek, u něhož si neumím představit, jak denně trávili čas přestříháváním třech frustrujícím způsobem vyprázdněných vyčkávaček na příchod jediné psychologicky propracované postavy filmu. Ne že by Thanos nepotřeboval ještě poladit (opravdu jsem s ním nesoucítil a nedojímal se při jeho krušných rozhodnutích v rámci rodinky), pořád ovšem lepší než ten zbývající shluk wannabe-motivů a cameo rolí (u Winter Soldiera či Capa se to ani jinak nazvat nedá), u něhož z logiky věci nelze dosáhnout emocionální odezvy, protože jsem holt nestrávil předchozích 38 hodin u televize a neberu (a odmítám brát) celé MCU jako jeden obří film. Infinity War není žádná velká tragédie. Je to ale film, v němž se přes jeho ambice a rozsáhlý canvas děje vlastně hrozně málo a jenž i přes zamyšlení o ceně života nenabízí pod povrchem nic víc než zamyšlení na úrovni mateřské školky. Nijak zvlášť to tomu filmu nevyčítám, je to prostě velký komiksový event. A protože mě zrovna tenhle typ superhrdinských příběhů nebere ani v papírové podobě, není divu, že mě to ve filmové verzi trápilo úplně stejně. 6/10 P.S.: Baví mě logika Thorovy linie. V Ragnaroku je pointou, že jeho moc vychází z něj samého, nikoli z jeho zbraně. V IW je ale pointou zase zbraň. Tak se proboha rozhodněte! P.P.S.: Fury čekal na povolání vy víte koho až při třetím ohrožení planety? Oukeeeeeej. P.P.S.: Napodruhé už je to v podstatě neukoukatelná polízanice. 4/10 (26.04.2018)