Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Aniž bych tím chtěl snižovat tvůrčí vklad, Jarecki měl obrovské štěstí na „materiál“. Robert Durst je díky své minulosti, povaze a tikům natolik dramaticky a psychologicky vděčnou postavou, až pochybujete, zda ho podle předem napsaného scénáře s přesně načasovanými zvraty nehraje dobře namaskovaný Dustin Hoffman. Finální záchodová zpověď je přesně tím čelist k zemi srážejícím momentem, o kterém sní mnozí filmoví scenáristé. Neznamená to, že by autorem scénáře k seriálu byl jednoduše život. Distribuce informací, ne vždy nejšťastnější (skoky v čase namísto kontinuální gradace), významně přispívá k napínavosti vyprávění. Přestože jsou jádrem všech epizod fádní mluvící hlavy, postupné doplňování dalších dílků skládačky – za využití sugestivních hraných scén (v nichž podobně jako v Zodiakovi vrahovi nikdy nevidíme do tváře), zpravodajských záběrů, videí ze soudního přelíčení nebo policejních výslechů – nás udržuje v očekávání velkého odhalení. Nejde tudíž pouze o klasickou rekonstrukci kdysi dávno spáchaných zločinů, ale zároveň o velmi současnou investigativní reportáž. Návraty do minulosti tady po vzoru detektivních příběhů slouží k dopadení zatím stále svobodného vraha. Přesněji - Jarecki vytváří příběh, v němž on bude tím, kdo vraha pomůže odhalit a dopadnout. Krimiseriálové stylizaci a touze přetavit realitu do působivého příběhu odpovídají pochmurné úvodní titulky (v duchu Temného případu), nadřazování emocí strohým faktům, snaha zakončovat jednotlivé epizody cliffhangery nebo složité plánování druhého setkání (jehož patřičné zachycení na kameru se pro režiséra zdá být důležitější než vykonání spravedlnosti). Jako detektivka fungují Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta výborně a hlavně tak nevyvolávají nepříjemné otázky ohledně dokumentaristické etiky. Jarecki sice v poslední epizodě tvrdí, že mu jde o usvědčení zločince, ale tím nezastře parazitický charakter svého počínání. Z důvěry, kterou do něj Durst vkládal, se rozhodl vytěžit sérii založenou na naší fascinaci vrahy a vyšinutými jedinci. Chyběla mi z jeho strany větší ochota reflektovat vlastní pozici, neboť schovaný za kamerou působí přesně tak, jak se obává, že bude během druhého interview působit na Dursta – chladně. Jako novinář lačný senzace, který je pro dobrý (poptávku naplňující) příběh exploatovat něčí – jedno, zda vraha, či nevinného člověka – osud. Kdyby vícekrát obrátil kameru sám na sebe a zkusil před ní zodpovědět otázku, proč tohle dělá, a kdyby se s podobnou otázkou (proč nás tak baví se na to dívat) nebál konfrontovat ani diváka, mohlo být jít o srovnatelně zásadní dokumentární počin, jakým byla Tenká modrá čára. 80% (11.04.2015)

Aj mne zmizol muž. Raz som ho vyhodila kdesi na zastávke potom, ako ma sral s náhlou potrebou rodičovstva, aj keď sme sa jasne dohodli, že nijaké deti nebudú. Na vrieskajúcich faganov ja nikdy nebudem mať náladu, a on že nie, nie, že on chce potomka. Takže sa asi prepadol pod zem alebo čo, lebo po ňom nezostala ani stopa. No nejako ma furt s tým zmiznutím otravovali, potom zatkli, potom pustili, tak som pre istotu ušla a prezliekala sa za muža. Ale susedovi došlo, kto som, tak som ho akosi v sebaobrane zastrelila, a v sebaobrane rozsekala na kusy a v sebaobrane nahádzala do mora. A potom som to všetko povedala najlepšej kamarátke. No a policajtom napadlo, že ju pojdú spovedať, tak som prirodzene musela zabiť aj ju. Ale to všetko v SEBAOBRANE! Chápete. A ešte som ako zodpovedná občianka písomne upozornila políciu na jej mŕtvolu. No a potom niekomu napadlo urobiť o tom film, a ešte k tomu aj dokument. Chápete? Tak som sa toho dokumentu v sebaobrane zúčastnila, ale nedopadlo to celkom podľa mojich predstáv. Myslím si, že najväčšou chybou v mojom živote bolo ukradnúť sendvič v supermarkete. Aj keď som mala vo vrecku 680 $ a v aute 38 000 $, tak som si povedala, že prečo nie. Keď môžu kradnúť ostatní, prečo by som nemohla kradnúť aj ja? Tak či tak ma moja rodina, vlastniaca polovicu New Yorku a spravujúca Sochu slobody, dostane z každej stupídnej nepríjemnosti vrátane vrážd. (05.12.2022)

Pět dílů dokumentu a jeden díl honu na vraha. Krom toho, že Durst je skvělý materiál, Jarecki taky není špatný - paradoxně je tenhle dokument nejlepší, když přestane být dokumentem a otočí kameru sám na sebe. Akorát se to mělo stát dřív a v rámci nestrannosti jí měl držet někdo jiný. Real life True Detective. (12.07.2015)

Jak jsem náhodou zahlédl první díl na HBO, tak jsem se nedokázal odlepit, dokud mi tenhle příběh nebyl celý odvyprávěn. Robert Durst byl divnej už od první konfrontace s režisérem Andrew Jareckim a mě prostě zajímalo, jak se celý tenhle dokument vyvine. A vyvinul se tak, že jsem valil bulvy. Jestli totiž budu někdy přemýšlet nad dokumentem, který má absolutní vypovídající hodnotu pro psychology a ještě záslužně odkryje pravdu, tak si vzpomenu právě na tuhle doku-kriminálku. Člověk by ani nevěříl, že je vše realita, jak dobře to Jarecki sestříhal a dal do kupy. Tenhle dokument se prostě povedl a když vydržíte až do konce, tak budete v absolutním šoku poctěni závěrem, který Vám nikdo jiný jen tak nedá. To byl takový šok, až jsem doslova oněměl a už vůbec si nedovedu představit jak na tom byl samotnej režisér Jarecki. Nicméně klobouk dolů režisérovi, že do takového projektu šel hlava nehlava a opět díky HBO, že se na tomto projektu podílelo. Pakliže má ve filmovém branži něco absolutní smysl, pak je to tenhle šestidílný dokumentární seriál. (02.06.2015)

"He´s also the guy that sort of walks thru life and thinks he can do whatever he wants to do" znie povedome. Nedá mi neokomentovať intro, pretože som sa nestretla s lepším pri žiadnom krimi seriáli nie to ešte dokumentárnom. Ukázalo sa, že to jeho údajné priznanie na konci bolo zostrihané. (16.01.2016)