Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Příběh R. Dursta je sám o sobě velice zajímavý, některé důležité detaily však byly zcela vynechány (například možnost, že zabil ještě další lidi, že byl odsouzen na rok do vězení a posléze propuštěn na podmínku a další jiné). Oproti dokumentu na podobnou tématiku Making a Murderer o úroveň slabší. Při finální scéně však skoro nedýcháte. 78% (18.06.2017)

Robert Durst je přesně ten chlápek, ke kterému sedí slovo "podezřelý". A to jak ve významu kriminálním, tak v tom, že je podezřele podezřelý. Šel do toho docela přesvědčivě a nějakou dobu jsem byl na pochybách, ale nakonec se ukázala pravda skrytá za hromadou lží. Sice lhal dobře (ala kamenná tvář) a někdy až podezřele moc "jak když tiskne", ale kdyby byl trochu chytřejší a víc si to promyslel, tak se nenechá chytit a lhát by nemusel vůbec... a už vůbec ne se dobrovolně přihlásit k natáčení dokumentu (to o jeho povaze a inteligenci taky něco vypovídá). Ale zas bychom o tento dokumentární skvost přišli my, diváci. S každým dílem přichází nové a další odhalení a vy jen s napětím čekáte, co bude dál. Celou sérii jsem skouknul najednou za jeden večer, jak mě to pohltilo. A zaujalo mě to natolik, že jsem si pak dohledával na internetu, jak to pokračovalo dál a kam to dopracoval. Snad ani nebudu spoilerovat, když to tady napíšu. No chcípl ve vězení, jak jinak. Na sérii jsem se díval na HBO Max a dost mě sralo, že v dobré polovině dílů chyběly popisky k jednotlivým osobám, které se tam objevily. To bylo dost amatérské, i když myslím, že chyba není na straně tvůrců, když u některých dílů to normálně bylo. Ale hlavní pocit z dokumentu je pozitivní a dokonce bych ho i mohl doporučit. (20.10.2022)

"He´s also the guy that sort of walks thru life and thinks he can do whatever he wants to do" znie povedome. Nedá mi neokomentovať intro, pretože som sa nestretla s lepším pri žiadnom krimi seriáli nie to ešte dokumentárnom. Ukázalo sa, že to jeho údajné priznanie na konci bolo zostrihané. (16.01.2016)

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012. (30.11.2020)

Člověk si musí v srdci oprašovat místo pro šedesátileté chlapy, které na útěku před policií nenapadne lepší převlek než za němou důchodkyni. Kteří když se maskují tím, že si oholí hlavu, tak to pro jistotu vezmou i s obočím a i když mají v autě čtyřicet táců v hotovosti a hledá je policie padesáti států, tak z nudy lohnou ze sámošky kuřecí sandwich, protože fuck you, that's why. Poskládávat si příběh a psychologický profil jedince, který je v takovém opovržení z většinové společnosti, že ani jeho výsadní postavení milionářského dědice v něm nezapudí touhy hulit trávu s kdejakým texaským white trashem na konci světa nebo si jen tak jezdit po světe s cizí identitou, ideálně člověka, kterého jste předevčírem rozřezali na legopanáčka, to je zábava už jen z principu. Eskapády tohohle zmateného psychopata, který obratně vyklouzne z každého průseru, už jen kvůli tomu, že mu principielně kreje prdel bohatá developerská famílie, aby jí nezruinoval značku a po desítkách let ho dostane na dřevo až vlastní iniciativa vyprávět svůj příběh v kombinaci s neschopností si zapamatovat sundat mikrofon, když si sám pro sebe musim mumlat, jakej sem vrahounskej šmejd, to si prostě dokument zaslouží. Jeden, dvouhodinovej, vystříhanej od monologů senzacechtivých sousedek, opakovaných spekulací a laciných nahraných scén. Podle toho, jak si vždycky Jarecki na ty rozhovory dal do pucu, jsem na konci očekával pointu, že se vlastně celou dobu snaží Durstovi prodat vojetý auto. (31.12.2018)