Ready Player One: Hra začíná

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

Spielberg natočil film, který je hlavně spielbergovský, upozorňuje, že v otázce virtuální reality ještě neřekl poslední slovo, znovu představuje svoji vizi našeho světa blízké budoucnosti, pokouší se o sociální komentář, mile odkazuje na řadu filmových kultů a opět udivuje svou kreativitou a hravostí. Je mi jasné, že v knižní předloze toho musí být hodně, takže ukočírovat všechny ty stránky a všechna ta pomrknutí nebylo asi snadné. Ovšem možná spíš pro potřeby blockbusteru, který si má užít celá velká rodina od hlavy až k patě ulepená od Coca-Coly a popcornu. Někdy bych byl totiž ve vysvětlování důslednější a hlavně bych se vůbec nebál hrát na temnější notu. Ve výsledku je to na můj vkus moc uhlazené a popcornové. Tak či onak je obdivuhodné, že legenda na režijní stoličce prakticky nezpomalí, a že Janusz Kamiński odvádí za kamerou znovu precizní práci. Samozřejmě s velkou podporou designerů futuristického světa. Nakonec to tedy není takový mezník, jak bych si přál, příběhově bych volil pevnější švy, uvítal bych špinavější realitu, ale vesměs velká spokojenost. Mistr je zase v sedle!! (12.04.2018)

Je skoro nemožný na jedno zhlídnutí zaregistrovat všechny odkazy, sama jsem málem jeden přehlídla, takže vypisovat sáhodlouze, co všechno a kdo všechno ve filmu je, to je úkol do kterýho se nikomu nechce. Jenže já mám všechny své (dva) fanoušky ráda a tak se s tím poperu a vypíšu to - "Jsou tam všichni a ve všem". Tak to by bylo, nezapomněla jsem na nikoho a na nic a dokonce mi to nezabralo ani moc místa, jaká jsem? Kurevsky genitální, naprosto suterénní a celkově vzato exkrementně nadprůjemná bytost. Ale nebudu se tu chválit, tohle všechno dávno víte a spíš si trochu zašpekuluju - Fuckt se divím, že holka, která má mateřský znamínko přes půl ksichtu, nevyužije příležitost a v herním světe si ho z tlamy neodstranní. Já se dělat do virtuánální reality tak si rozhodně přidám tak 15cm, zvětším nulky na pevný čtyřky a celkově z té vyblité, zdrchané rákosky, která na mě každej den čumí ze zrcadla v marné snaze být sexy, udělám pořádnou micinu, že by každej avatar honil kládu či leštil škebli sotva by mě viděl. Hrdinové v tomto filmu jsou se sebou buď spokojení nebo nemaj fantazii páč dva rákosníci jsou ve hře dva rákosníci, znamínková má znamínko, hlavní hero, co vypadá jako žalostnej ubožák, vypadá ve hře jako...chvilka napětí...žalostnej ubožák a tak jedinej, kdo se odvázal je ta negryně, co ze sebe udělala brutus osvalenýho emzáka. Ta měla aspoň styl. Ale na druhou stranu znamínková byla alespoň fajn, soukmenovci ušli a ten hlavní panic nebyl až tak velkej kokot. Za to hlavní, ehm, záporák to byl extrémní kus čůráka ze kterýho mít respekt prostě nešlo. To ten smrťák se zablokovaným krkem byl lepší pašík. Zápletka filmu je neskutečně originální, parta nul zachrání svět, ale to mi bylo u prdele, kvůli zápletce jsem si to nepouštěla. Já chtěla explozi barviček, tunu odkazů na vše a všechno a alespoň výplachovou zábavu šedý kůry mozkový, A to jsem, v rámci možností, dostala, takže pochvalně zvedám palec a jdu s Batmanem lézt na Mount Everest, na jehož vrcholu zprzním Kočičí ženu. (07.09.2018)

Celkem paradox vidět film, který trikově staví na virtuální realitě, a CGI tu vypadá reálněji, než ve filmech, které trikově staví na "realitě" (zdravím Jurský svět a Rogue One). Tohle je starý dobrý Spielberg ... a jak jsem psal, ten digi bordel si tu člověk vyloženě užívá (o všemožných odkazech nemluvě) ! (29.03.2018)