Pohádky pro Emu

Už v Zejtra napořád dal o sobě Rudolf Havlík vědět velmi příznivě. V Pohádkách pro Emu pokračuje zdařilou vánoční romkom, která staví na těch nejoblíbenějších - na Geislerce a na Vetchém, přičemž je nejen milým filmem, ale i vkusnou Pragensií. S napětím očekávám další Havlíkovu práci a jsem ráda, že už i s těmi nejbanálnějšími žánry umíme pracovat. Vyčasilo se. (03.11.2016)

Už v prvním filmu Zejtra napořád od Rudolfa Havlíka jsem si všiml záblesků velmi pěkných filmových momentů a potenciálu, bohužel to ale nedrželo pohromadě a scénář byl vyloženě slabý. Pohádky pro Emu už jsou ale úplně na jiné úrovni a ze snímku mám fakt radost. Návštěvu českých filmů v kinech pečlivě zvažuji, nicméně už trailer mě velmi zaujal a po zdejším hodnocení jsem neváhal. Film je opravdu pěkný a umím si představit, že se z toho časem může stát třeba i částečně česká pohodová klasika na Vánoce, je to přesně takový ten sympatický typ filmu pro celou rodinu. Občas to pobaví, občas to i lehce dojme a na české poměry je to více než nadprůměr po všech stránkách. Byla tam vidět určitá inspirace ze zahraničních snímků, mě osobně to však nijak nerušilo. Krom toho Geislerové i Vetchému role opravdu báječně sedly. Za mě určitě palec nahoru. (24.11.2016)

Ani jedno oko nesmí zůstat suché. Osmiletá Ema právě ztratila maminku, zato však našla tatínka, který o její existenci dosud neměl tušení, a spolu s ním hledá náhradní mateřskou náruč. To vše v náladě adventní Prahy, vystrojené do obrazů turistického města snů. Že Pohádky pro Emu, opět více romance než komedie, cedí slzy vánočního kýče, nabitého sponzorskými odkazy a trpnou předvídatelností od chvíle, kdy Vetchého hrdina v recepci hotelu potká hrdinku Ani Geislerové, deptanou zrádným ženáčem čili Jiřím Dvořákem? (08.12.2020)

Jednoduše dojemný feel-good snímek. Rudolf Havlík dokázal natočit srdceryvný vánoční příběh, který táhnou po celou skoro dvouhodinovou stopáž neuvěřitelné výkony hlavních protagonistů. Ondřej Vetchý je právem jedním z nejlepších tuzemských herců a tady svým výkonem introvertního racionálního člověka, kterému se otočí celý svět na ruby, nepřestává uhranovat a jeho dialogy s malou holčičkou či za pochodu vymyšlené pohádky protínající realitu s fantaskností patří k těm nejdojemnějším momentům celého filmu. Stejně tak jako vždy roztomilá a nesvá Aňa Geislerová ztvárnila svou postavu nesmělé recepční na výbornou, ale nejvíc mě z celého osazenstva překvapivě zaujala teprve devítiletá Ema Švábenská, která svým výkonem dostává film na úroveň vánočních trvalek, které si s radostí pustíte každý rok znovu. Vše je v tomto filmu vykresleno v tom správném poměru, dojemnost nepůsobí nuceně, vtipy fungují a chování postav dává smysl. Nic zde na mě nepůsobilo vynuceným dojmem až možná na příliš negativisticky vykreslenou sociální pracovnici v podání Vilmy Cibulkové, která i když dělá, co může, tak její postava je zde neprávem jakýmsi záporákem celého snímku. Střih, kamera i hudební doprovod jsou na české poměry nadprůmerné a komu se líbila vizuální stránka filmu Zejtra napořád, tak zde bude taktéž velmi spokojen. Nečekal jsem takto příjemný český film a upřímně ani nevím, po jak dlouhé době se konečně v našich končinách zrodila tak hřejivá vánoční komedie. Zřejmě tu máme unikát. 8/10 (05.11.2016)

Nemůžu se tady ubránit pocitu, že to celé působí jako "křeč". Skvělý námět, obstojný scénář zasazený do předvánočního času do krásné Prahy, v hlavních rolích s Vetchým a Geislerovou, které mám vážně ráda, ale u mě to prostě nějak nefunguje, oba hrají tak nějak divně, přehrávají, nevěřím jim to od začátku až do konce, scéna, kdy Petr Marii žádá v recepci o to, aby si ho "naoko" vzala, je děsně zahraná oběma a marně se snažím přijít na to, proč to tak je a ani v dalších fázích filmu to s nimi není lepší, vůbec není ve filmu poznat, že by se do sebe zamilovali a konec "Miluju tě" a "Taky tě miluju" taky vyznívá divně, všechno je tam takový neosobní, představitelka Emy je občas docela sympatická, ale taky to pro mě není šťastná volba. Takže jediné, co mi tam v tom filmu přišlo přirozené, byla malá rolička Jiřího Dvořáka a vcelku i tatínek Oldřicha Vlacha a Marek Taclík, ale ti tam měli opravdu hodně málo prostoru a jediné místo, kde mi chování Vetchého a Geislerové nepřišlo afektované a nepravdivé, bylo na té chatě u tatínka na horách a to je hodně málo. Zkrátka komentář uživatele Castora mi mluví z duše, naprosto se ztotožňuji!!!! (28.10.2017)