Naušika z Větrného údolí

Pojďme udělat dohodu, pane Mijazaki. Já poctivě nakoukám všechny Vaše filmy, protože evidentně máte haldu nápadů a vy strpíte, že Vám tu zatím nechám jen ty chudé tři hvězdy. Jelikož těch zvratů tam opravdu mohlo být méně a mohli jsme trochu více odsejpat. Jo, dobře...nepůjde to. Tady máš čtyři hvězdy, protože ten Yupa "to je machr". (17.01.2013)

Jeden z prvních filmů samotného Hayao Miyazakiho a je i to trochu znát. Naušika z Větrného údolí je v mnoha ohledech lehce zmatená, trochu naivní a v úvodu až příliš komunikativní. S postupem času, kdy se odkrývá celý postapokalyptický fikční svět posetý nehostinnou Pustinou, rozlehlými pláněmi připomínající Dunu či velkou hmyzí armádou v čele s děsivým a majestátným stádem Ohmů, se na jakékoliv nedostatky snadno zapomene a kouzlo Miyazakiho světa začíná působit na plné obrátky. Motivace hlavní hrdinky, její průbojnost a odvaha mají zajímavou myšlenku i smysl, což jí dodává na vážnosti a dospělosti snímku. Na druhou stranu ji poměrně komickým způsobem někdo zapomněl na téměř každém záběru přimalovat spodní prádlo, tudíž se v tomto krutém světě nějakému tomu pousmání vyhnout nelze, a to je dobře, jelikož se jedná o poměrně těžké a náročné dílo, které zahltí psychiku nejednoho odolného jedince. Celý svět krásně podtrhuje hudební stránka Džó Hisaišiho, který zde částečně upustil od houslí a akční pasáže proložil pořádnou náloží rytmické elektronické hudby, která celý sci-fi nádech pěkně okoření. Naušika jako celek nepůsobí tak komplexně jako následující díla japonského velmistra animace, nýbrž si své kouzlo dobývá fascinujícím fikčním světem, údernou hudbou a zajímavou myšlenkou. [90%] | Kino (29.01.2017)

Postapokalyptická poezie,aneb další mistrovské dílo maestra Miyazakiho.Naušika mi zprostředkovala jeden z nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu a přes veškeré drobné nedostatky v animaci (ovšem na rok 1984...) mě dokonale pohltila,dojala a okouzlila.Na Miyazakiho filmech je nejvíce fascinující,že pokaždé když se dívám na další,mám pocit,že se vracím do starého známého světa,ale přitom je každý z jeho filmů jiný,pokaždé naprostý originál,který mě zas a znovu dostane.Fascinující. 95 % (30.10.2011)

Je to asi neobvyklé, ale z trojice Cesta do fantázie - Princezná Mononoke - Naušika z Veterného údolia ma najviac zaujala i dostala práve Naušika a staviam ju medzi nimi na najvyššiu priečku. Všetky tri majú spoločné črty, Naušiku s jej filmovými "sestrami" okrem poetiky spája ekologická tematika, hrozba katastrofy aj individuálny boj hrdinky. S Naušikou sa ľahko stotožníte a skvele sa s ňou lieta, bojuje aj bojí. (25.04.2005)

Naušika byla první ze série velkofilmů, které Miyazakiho proslavily po celém světě, ale shodou okolností jsem se k němu dostal až jako k poslednímu - tudíž v době, kdy už jsem důkladně poznal jeho rukopis, výtvarný styl a způsob vyprávění, takže mě nemohl ničím překvapit. Je to určitě velkoryse zkonstruovaný obraz alternativního světa a lze obdivovat režisérovu fantazii, ale zároveň tomu schází větší plasticita postav, propracovanější myšlenkový svět, protože tyhle zjednodušené ekoaktivistické představy jako by vypadly z dílny Greenpeace včetně té mytologie a la "bohyně Gaia". Po výtvarné stránce se Miyazaki opakuje a podobně jako kdysi Disney vlastně vytváří na své postavy jakousi šablonu. S postavami jsem se nedokázal nijak ztotožnit právě proto, že byly tak ploché. V téhle fázi své tvorby ještě Miyazaki škatulkoval své hrdiny na výrazné klaďasy a podlé zlosyny podle černobílého vidění béčkových filmů. Takhle jednoduše pojatá moralita na mě zkrátka nefunguje. Celkový dojem: 55 %. (20.11.2011)