Režie:
Hajao MijazakiScénář:
Hajao MijazakiKamera:
Hisao ŠiraiHudba:
Džó HisaišiHrají:
Šigeru Čiba, Ikue Ótani, Tomohiro Nišimura, Tanie Kitabajaši, Čika Sakamoto, Hitoši Takagi, Sumi Šimamoto, Naoki Tacuta, Noriko Hidaka, Čie Kódžiro (více)Obsahy(2)
Sestry Sacuki a Mei se s tatínkem stěhují na venkov do strašidelného domu. Starší Sacuki musí převzít péči o domácnost, zatímco malá Mei objevuje zákoutí přilehlého lesa. Dívky se spřátelí s roztomilými lesními duchy v čele s obrovským chlupáčem Totorem a prožijí s nimi největší dobrodružství svého života. Nadčasový film mistra japonské animace Hajaa Mijazakiho v produkci studia Ghibli s ohromující obrazotvorností vypráví o každodenních radostech i trápeních diváků každého věku. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (502)
K filmu mě přivedla hudba Joe Hisaishiho, kterou jsem slyšel v provedení obrovského orchestru a sboru ze záznamu úžasného koncertu v Budokanu v Tokiu k 25 letům studia Gibli. Hudba je i ve filmu výborně fungující, ostatně jako ve všech Miyazakiho filmech. Film sám má moc pěknou atmosféru, děj není podstatný, proto je skoro nulový. Spíš jde o drobnosti jako padající kapky ze stromů nebo o jednotlivé scény - čekání na autobus v dešti apod. Jinak se mi líbilo, že se postavy chovaly dost relativně "normálně". Například situace, kdy přijde telegram z nemocnice - dívka má stejné pocity a jedná stejně, jak by bylo přirozené v realitě. Trochu mi po nějaké době vadilo to věčné japonské křičení holčiček - normálně snad vůbec nemluvily. ()
Člověk je tvor společenský, takže vždy má nějaké sousedy. Jak se s nimi vyrovnat, když jsou úplně z jiného těsta? Tatínek má hodně práce, maminka je v nemocnici a tak dítě zůstává samo. Kdo by neznal velké množství rodičů, co pro své potěšení posílají děti na svět, sami jsou přitom mentálně dětmi, ale dítě je na světě a nezbývá mu než se něčím zabavit. Každý nemá to štěstí, aby kolem něho bydleli strašidla a dokázal s nimi navázat pěkný vztah. TOTORA to dokázala, ale MATHILDA je mi bližší! Protože ji napsal DAHL, protože lépe psal než tenhle chlapík, co to napsal. Animace málo vkusná, jsou lepší. ()
Jak to říkají ti Japonci? Kawaiiiii :-) Takový pěkný filmík, veseloučký, mioučký, něžňoučký s ukázkou lidového náboženství a pevnými, neotřesitelnými vztahy mezi rodinnými příslušníky a i se sousedy (ať už se jmenují Totoro či nikoliv). Začátek byl pro mě těžko zkousnutelný, neb jsem měla docela chuť na nějakou akci, tady se dočkáme tak leda běhání, přesto výsledný dojem byl velmi pozitivní, za což jsem ráda. Nejkrásnější byl stejně kočkobus, toho bych chtěla domů! ()
Jeden z nejznámějších tvůrců anime Hajao Mijazaki za léta natočil spousty velmi kvalitních animovaných filmů. Princezna Mononoke, Cesta do fantazie, Zámek v oblacích.... Mijazakiho filmy většinou představili kreativní a půvabné světy, které představili spousty ikonických postaviček. Jednou z těch největších (a dost možná i největší) je poté rozhodně duch Totoro, titulní hrdina dalšího slavného Mijazakiho animáku Můj soused Totoro. A právě ten patří mezi největší Mijazakiho pecky. Mijazakiho mistrovské dílo z roku 1988 představilo jednoho z nejroztomilejších a nejsympatičtějších animovaných hrdinů všech dob. Jde o neskutečně hřejivé a milé dílo, které předvádí fantastické dobrodružství, které sice cílí spíše na dětské publikum, rozhodně to ovšem neznamená, že by pro starší diváky existovala nepřekonatelná bariéra. I díky tomu ve finále vznikl vrchol japonské kinematografie s nádherným příběhem, vtahující animací a neskutečně sympatickým hrdinou s neodolatelným úsměvem. Poctivě ručně animovaná práce, která pocitově neskutečně rezonuje. V příběhu mého souseda Totora absentuje jakýkoliv záporák či nebezpečná hrozba, celý příběh je složen ze zkoumání pozoruhodného světa. Je to zábavné, v jistých momentech smutné a v součtu různými pocity bohaté. Mijazakiho představivost je neskutečná, už zde se navíc projevuje jeho schopnost do fantasy světů přivádět jistá poučení a krom půvabné animační stránky tak mít i silný obsah. Mému sousedu Totorovi už je 33 let, přesto má jeho animace dodnes neskutečné kouzlo a minimálně se vyrovná těm největším animovaným peckám současnosti. Především je ovšem pořád pocitově silný, ať už v silně vyobrazeném vztahu dvou sester či fungujícímu rodinnému dramatu. Je to ovšem především skutečně neskutečně kouzelný film, kterému by jeho kouzlo mohlo většina dnešních filmů cílené na dětské publikum závidět. Kouzelná záležitost s mistrovskou animací. Jeden z vrcholů animovaného filmu i japonské kinematografie, plnohodnotně fungují záležitost i po téměř 40 letech a především film, který Mijazakiho tvorbu ztělesňuje dost možná nejvíc. Dodnes naprostý klenot, který o své kouzlo nepřijde snad nikdy....... ()
Překrásné rodinné anime s nádhernými animacemi. Především postavička malé Mei a všechny nadpřirozené postavy jsou velmi pěkně animované. Kouzelný příběh rodiny, co se nastěhuje do starého domu, kde straší a Mei díky své zvědavosti objeví ducha lesa Totoru. Velmi vtipná je scéna, kdy Mei a Satsuki čekají na autobus a Totoro se přidá, naprosto nádherný je kočičí autobus (myší světla neměly chybu) a dva malí Totorovi pomocníci. Celé anime je provázenou krásnou hudbou. Nádherný, milý příběh, jenž pohladí po duši. ()
Galerie (54)
Photo © Studio Ghibli
Zajímavosti (22)
- Na plakátu k filmu nestojí s Totorem na zastávce konkrétní dívka z filmu, ale kombinace Satsuki a Mei. (mr.filo)
- Film Můj soused Totoro je označován za Mijazakiho nejautobiografičtější – objevuje se zde téma stěhování a odloučení dětí od matky. (Innuendo1987)
- Postava Totora se mihla i v jiných filmech studia Ghibli – např. Pom Poko (1994), Doručovací služba čarodějky Kiki (1989) nebo Šepot srdce (1995). (Hromino)
Reklama