Pán prstenů: Návrat krále

Keď si vybavím pojem fantasy, na myseľ mi automaticky padne Pán prsteňov, pretože je kryštalickým odrazom tohto žánru. Mnoho iných fantasy sa príbehovo či formálne približuje reálnym problémom v prirodzenom ľudskom prostredí (Temný rytier), ale v tejto monumentálnej ságe "fantasy" nadobúda svoj pravý význam a je vyhrotený do maxima. Veľkolepý súboj medzi dobrom a zlom, prekrásne príbehové okorenenie, jedinečná hudba, množstvo postáv, ktoré charakterizuje osobnostné kúzlo, megalomanská výprava, triky, úchvatné kamerové kompozície a prírodné "nálety" činia z tohto diela gracióznu filmovú udalosť. Peter Jackson sa filmársky vycibril a stvoril film, ktorý je oslavou filmového umenia a v ktorom pôsobivo skĺbil ohromné efekty s úžasným príbehom a emóciami. Ak niečo považujem za dokonalé, tak Pán prsteňov do tohto označenia spadá celý svojím repertoárom. Hollywoodský mainstream vo svojej najčistejšej podobe. (02.10.2011)

Má to až moc násilný střih, pokračuje se v jiné charakterizaci zásadních postav, konec je zbytečně uslzený a natahovaný k zbláznění. Jenže komu by to vadilo, když je tu takové množství neskutečně silných scén, že jsem si všechny ty zápory stejně uvědomil až dlouho po odchodu z kina. Prodloužená verze je tentokráte někde na půli cesty mezi zajímavou nadstavbou jako v případě Společenstva a kompletně jiným (a lepším) snímkem jako u Dvou věží. Některé z přidaných scén jsou zbytečné, ale naopak mnohým se daří vtisknout celku "něco navíc". Kupříkladu jak se pár větami podařilo dát úplně jiné vyznění větám a tragice Theodénova osudu oproti kinoverzi je obdivuhodné. (29.04.2005)

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák. (04.08.2011)

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, na kouzelném ostrově, žije Peter Jackson. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička........eeeeeeh, promiňte. Dvě hodiny po premiéře a já jsem tak zahlcen dojmy, že ani nevím co píšu :o).... Tak jinak. To, čeho si na Jacksonově trilogii nejvíc cením, nejsou ty bombastické triky, ty mohutné válečné vřavy a dokonale vygenerovaná monstra. Zdařilé triky či megalomanské ohromující záběry nejsou pro mně měřítkem kvalitního filmu. Naopak. To, čeho si na této trilogii cením, je Jacksonova práce s detaily, jeho invence, to jak dokáže ze zdánlivě banální situace udělat emocionálně působivý moment, nebo to jak vede herce. Ať už jde např. o esoterikou dýchající scény z Lothloriénu ve Společenstvu, předávání darů Galadriel, kýčovitou a přitom nádhernou scénu s Arwen ve Dvou věžích, subtilně pojatou scénu Eowyn s Červivcem a následné utržení praporu při příjezdu Gandalfa a spol. atd. Byl by to dlouhý výčet, dokazující, jak velikou obrazovou fantazií Jackson disponuje. Tam, kde by jiní pouze standartně odvyprávěli příběh, tam Jackson naseká spoustu "pídžejovských machrovinek", které činí dělají z filmu nezapomenutelnou podívanou. Jediným problémem je, že těch obrazových vjemů je v každém dílu tolik, že člověk není schopen vše strávit na "jeden zátah" a vstřebá se to až tak na druhé, třetí skouknutí. A to je i problém NÁVRATU KRÁLE. První polovina na mně nenechala žádný emocionální dopad. Po vynikajícím začátku se Sméagolem se děj se příliš rychle řítil kupředu, scéna střídala scénu a přitom jsem velice silně pociťoval, jak ruka střihačova mocně úřadovala. Zde věřím, že výsledný dojem značně napraví rozšířena verze...Druhá polovina ale zahnala mé chmury. Ani ne tak díky mohutné bitvě (která je pro mně spíš ódou na schopnosti programu Massive se spoustou počitačově vygenerovaných figurek a modelem a v podstatě mně nechala chladnou), ale právě díky těm úchvatným momentům , jakým byla třeba Faramirova sebevražedná mise. Dále scéna v Hoře osudu - Eliah Wood a Sean Astin z ní díky svým hereckým výkonům dělají fantastickou podívanou. Ten Frodův výraz tváře, když.....ale ne, nebudu spoilovat a hlavně to se musí vidět....A ta tolik kritizovaná závěrečná scéna loučení? Tak nevím, jestli jsem divnej já, nebo ostatní, ale mně nepřišla vůbec dlouhá, naopak je strašně krásná, dojemná a možná nejlepší z celého filmu.... (16.01.2004)

Peter Jacskon měl pravdu. Síla Návratu krále, a já bych řekl, že celé trilogie, není v obrovských bitevních scénách a dokonalých tricích, ale v příběhu, ve vztazích postav, v tom, jak se vyrovnávají s vlastním osudem. V tomto ohledu jsou nejsilnější momenty Návratu krále všechny scény s Frodem a Samem, jejichž působivost graduje s blížícím se koncem k neúnosnosti, a momenty, v nichž se objevuje Faramir. Ostatní scény jsou jen velmi působivé :-). Zaznamenal jsem i několik scén, u nichž jsem si říkal, že bych je natočil jinak, ale takový už je osud filmového fanouška. Jackson též dokázal jednu neuvěřitelnou věc. V docela zásadním momentu jsem si byl schopen velmi dobře představit, že by se film odchýlil od knihy způsobem, který by vyústil v podstatně odlišný závěr. To mě utvrdilo v jedné věci. PJ vždy říkal, že točí svou vizi Pána Prstenů, a ti, kteří to stále nedokáží pochopit, si musí uvědomit, že Jacskonova vize může na plátně bez problému fungovat lépe než vize těch, kterým se ta jeho nelíbí. K filmu mám jednu zásadní výhradu, jež padla už v mnoha komentářích, ale cítím potřebu ji zopakovat. Návrat krále je až neuvěřitelně krátký. Je mi jasné, že je to jen problém kinoverze, ale tento nedostatek u něj vadí daleko víc než u kinoverzí Společensta a Dvou veží, neboť pocit chybejících scén vás bude pronásledovat po celou dobu sledování. Je to, jako byste měli diamantový náhrdelník, ale chyběl vám zlatý řetízek, abyste si ho mohli pověsit na krk a vychutnat si jej naplno. Neznalost knižní předlohy tento problém možná zredukuje, v krajních případech úplně odstraní. Ale pro mě jako pro znalce je absence mnoha scén, o nichž vím, že jsou natočeny, avšak budou až v extended verzi, bolestivým zásahem do srdce. Přesto přeze všechno je jasné, že Peter Jacskon a jeho štáb dokázali to, co bylo považováno za nemožné - zfilmoval Pána Prstenů. Lépe řečeno, krásně ho zfilmoval, způsobil renesanci v zájmu o Tolkienovo dílo a vyvrátil všechno, čeho se, pro mě nepochopitelní, ortodoxní fanoušci profesorova díla báli. Bravo a má poklona, mistře! (17.01.2004)