Cesta do nemožna

Cesta do nemožna je rozkošnou satirickou hříčkou. Georges Méliès, povzbuzen tím závratným úspěchem Cesty na Měsíc, podruhé zamířil filmovou kameru a svou vynalézavou kouzelnickou hůlku na technickou imaginaci jménem Jules Verne. A podruhé oslavoval frenetický aplaus. Zdá se, že je Cesta do nemožna přímým impulsem předchozího uznání, je vedena ve stejném výtvarném výrazu, je nadnášena karikaturním zlehčením a sarkasticky se pochechtává. Okouzlující jsou poetické obrazy komponující techniky i horské švýcarské idyly. Výjevy jsou přizpůsobivé změnám vrtochů a nálad, ušpiněné barvičky jsou svědky zázraku, kdy nemožné se stává skutkem. Měsíc je zde nahrazen Sluncem, výtvarná estetika se pod taktovkou kouzelníka ukázala být služebníčkem poezie, představy jásavě ožívají a satiricky poletují. Georges Méliès stvořil půvabně nadnesenou i výtvarně jedinečně stylizovanou lahůdku s nezbedně vystrčenými satirickými růžky. Je to osobitěji podávané filmové představení náruživého kouzelníka! (30.12.2020)

ked si niekto pozrie tento filme dnes tak mu to moze prist smiesne ba az nedajboze trapne, asle skutocny filmovy fajnsmeker, ktory sa navyse vyzna v historii, vidi v tomto filme nadsenie cloveka, ktory v podstate zrodil kinematografiu, ktory ju oslobodil z vedeckych a dokumentaristickych okov a nasiel jej nove umelecko vypravne rozmery, ked si navyse uvedomime, ze melies bol kameraman, reziser, strihac, herec, scenarista a scenograf a ktovie co este, musim sa naozaj poklonit tak tvorivej osobe, akou tento francuz bol (11.10.2005)

Pri všetkej úcte Mélièsovi a jeho nadčasovej tvorbe ktorú plne uznávam, ale tento kúsok ma nebavil tak ako Cesta na mesiac. Statické scénky prípravy boli príliš zdĺhavé a hoci sa jedná o rok 1904 niektoré momenty ako na slnku boli tak hlúpučko nereálne, že aj na fantasy z tohoto roku, si to mohli odpustiť..Ale zlé to rozhodne nie je. (10.08.2016)

Z hlediska Meliése se jedná v podstatě o volné pokračování Cesty na Měsíc. Z hlediska Julese Vernea už geneze tak jednoduchá není. Film vznikl na základě divadelní hry "Voyage à travers l'impossible" z roku 1882, jejímž spoluautorem byl Verneovi Adolphe Dennery. V této hře se protlo hned několik motivů z Verneových knih - Nemův Nautilus, odkazy k cestě kapitána Hatterase, doktor Ox, postavy z Gun clubu, cesta do středu Země a další. Novým motivem pak byla cesta k planetě Altor. Z těchto prvků pak Meliése vytvořil vlastní vizi - je tu tedy ponorka, arktické krajiny atp. Z planety Altor se stalo Slunce. Divák je tak svědkem jakési vylepšené a o dost rozmáchlejší verze původní Cesty na Měsíc, za použití základu divadelní hry, která je sama o sobě variací na Verneovi knihy...A do toho se lehce mísí i vliv Wellesovi knihy První lidé na Měsíci. (a aby to nebylo málo složité, Meliése se prý u Cesty na Měsíc dost inspiroval v Offenbachově operetě vycházející z Verneovi předlohy). (21.01.2012)

Vzhledem k tomu že jsem to viděl spolu s jinými, zhruba stejně starými filmy od jiných tvůrců, myslím že pětihvězdičkové hodnocení je poměrně na místě... Když pominu scénář (tehdy se nad takovými věcmi diváci ovšem nepozastavovali), je neuvěřitelné, o kolik lépe tenhle film vypadá... Už jenom to jak je barevný, nebo jak náročné muselo být udělat všechny ty triky, je za tím vidět velký kus práce a fantazie... Do toho ještě započítám kde musel později brát svou inspiraci Karel Zeman, takže bych touto cestou panu Méliesovi rád poděkoval a dal mu pět hvězdiček... (05.10.2011)