Helimadoe

Prapodivný názov je vysvetlený krátko po úvode, takže si s ním nemusíte lámať hlavu a môžete sa sústrediť na dej. No a ten sa sústredí na chlapca na prahu detstva a bujarého teen veku a jeho vnútorný a vonkajší svet. Inými slovami dej nie je príliš nahustený, nemá nejaký výrazný konflikt, i keď sa tak tvári a v podstate sa nám pred očami prezentujú epizódky zo života chlapca. Či je nešťastná zamilovanosť v tomto veku niečo, na čo môže niekto nostalgicky spomínať aj po dlhých desaťročiach, je asi otázka povahy. Osobne si neviem predstaviť, že by podľa mojich citových sklamaní vzniklo niečo filmovo príťažlivé :) (20.04.2018)

"Ale kdo občas nepocítí touhu vrátit se ještě jednou tam, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty a poohlédnout se po svých pošetilých činech, které nám již nikdy nedají příležitost napravit staré chyby. A tak je naše cesta dlážděna hříchy a omyly a my si jen můžeme přát, aby nám bylo odpuštěno." (10.04.2019)

,,Strašně jsem se styděl za nedostatek odvahy říci pravdu." Havlíčkův složitý svět maloměstského prostředí, odlehčen dětskou optikou v "příběhu potěšilé pubety". Knížku jsem nečetl, ale od prvních minut filmu na mne dýchala krásná atmosféra z počátku století. Spočátku smutný příběh nemocného chlapce se rozvinul do kouzelné nálady dětských trampot, prvních zamilování a zklamání. V každém případě opravdu nevinných. ,,Naše cesta je dlážděna hříchy a omyly a my si jen můžeme přát, aby nám bylo odpuštěno." Klučina v hlavní roli nepůsobil nejvěrohodněji, ale postupně si můj divácký soucit vybudoval a silný dojem na mne rozhodně udělal také dodatečný závěr po letech. Víc než Josef Somr v roli na první pohled nesympatického doktora, který to ale nakonec myslí se vším dobře, si mne získal Oldřich Navrátil. Vskutku velice milý Jirešův film, který ve své poetice (díky pěkným holkám, mírné erotice a hudebním vložkám) má pořád ještě hodně z Valerie a týdnu divů nebo Lva s bílou hřívou. (80%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (27.07.2018)

Zaľúbil sa chlapec na lyrický spôsob. Len nikto neuteká po schodoch ako Ráž v klipe, ale ryšavec, výzorom ešte malé tintítko, prežíva prvé mokré sny naživo a ruka mu už po nociach asi všelikde šmátra. Skutočne to vyznievalo až pedo miestami, lebo v porovnaní s nejakými herečkami pôsobil ako ich syn. Keď si ale odmyslíme tento progresívny prvok, tak tá chlapčenská prvá zaľúbenosť bola strašne cítiť a to pritom herec ani nehral. (25.04.2024)

Helimadoe je film, který na ČSFD ztrácí body asi hlavně pro svou pomalost. Sám o sobě je ovšem režírován poměrně dobře a ani herecké výkony nejsou vůbec špatné. Především Josef Somr podává výkon velmi dobrý a kupodivu ani herectví Jakuba Marka jakožto hlavního hrdiny není, navzdory místní kritice, nijak zlé. Hlavní slabina filmu tkví v něčem jiném. Zcela fatálně se míjí s knižní předlohou. To, že museli tvůrci obětovat některé části děje je samozřejmě pochopitelné, vždyť nacpat 240 stran textu do devadesáti minut filmu lze jen obtížně. Také změny vyplývající z rozdílných charakteristik filmu a literatury jsou pochopitelné. Méně pochopitelné jsou významové posuny. Doktor Hanzelín není lidmi opovrhovaný podivín, jeho dcery nepůsobí dojmem zapšklých starých panen, Ema není dívenka chorobně drobná a křehká, učitel Pírko není nemotorný směšný prcek. To všechno samozřejmě posouvá celkové vyznění příběhu a číní jej o poznání banálnějším... Navíc, mnohé situace ve filmu se nejen od knižní předlohy liší a to prakticky vždy směrem k jejich zjednodušení, banalizaci, odmagičnění, ale dokonce jdou významově zcela proti duchu předlohy. Například pokud Dora v předloze říká, že nemůže být šťastná, ve filmu tvrdí pravý opak. Zatímco tragický, bezvýchodný, existenciální rozměr románu se ve filmu zcela ztratil, motiv erotického jiskření byl naopak neúměrně zvýrazněn... Samozřejmě se naskytá otázka "proč?" Možná ze snahy po větší divácké přitažlivosti, lepší pochopitelnosti. Film jakoby obrušuje veškeré hrany a místo nich kreslí podivnou starosvětskou idylku. Určitě i proto, že si tvůrci filmu zjednodušovali práci a jednotlivé scény, lokace či situace řešili tím nejjednodušším způsobem. Možná také proto, že Jireš jednoduše neznal románovou předlohu a z ne příliš šťastně napsaného scénáře vytáhl zcela odlišné důrazy. Mnohé významové posuny by pak šly na vrub prosté snaze dát, patrně ne zcela pochopitelnému (protože posunutému), ději alespoň nějaký smysl. Výsledek je ovšem tak jako tak slabý... Celkový dojem: 60% (27.06.2010)