Cuki ga kirei

Príjemný, pomaly sa rozvíjajúci príbeh dvoch mladých ľudí, ktorí napriek svojim utiahnutým osobnostiam k sebe nájdu cestu. Tento výlet do nostalgických mladších časov ma zahrial na duši. Dosť veľa pridávalo to, že správanie seriálových postáv bolo autentické ich vekovej kategórii v reálnom živote. Viac som sa tak vedel stotožniť s ich problémami a pocitmi. Takisto ma zaujali vedľajšie postavy, ktoré sa tiež snažili vysporiadať s vlastnými emóciami. Veľmi sa mi páčilo zakončenie. Trochu to potom pokazili počas záverečných kreditov. Ale iba trochu. (10.02.2020)

Dospěle vyobrazena láska dvou dospívajících, přičemž děj nestojí na zbytečném oddalování jejich vstupu do vztahu a ničeho kolem toho. Jsou to sice dvě zakřiknuté dušičky, nicméně i tak si k sobě poměrně rychle nachází cestu, jenž zůstává už napořád spojená a nic ji nerozdělí. Musím vážně smeknout, protože příběh, emoce i psychologie jsou hodně celistvé a reálné. Obě postavy jsou obyčejní lidé a přesto, že jsou spíše šedé myšky s nízkým potenciálem zaujmout, tak mě vyloženě nenudily. (21.11.2017)

Dospělé, příjemné, nikam nespěchající, milé. Člověk si to zapne a kouká, jak se to tam všechno tetelí. Přestože je hlavní hrdinka běžkyně, nikam a od ničeho neutíká, a to je to stydlín! Objekt jejího zájmu je ovšem také stydlín, který sice občas uteče do světa slov, píše nebo čte, ale protože má rád klasiky, jako byl Dazai, nebojí se sám něco podniknout. Běžkyně a spisovatel v pubertálním věku, těsně před střední, spolu začnou tvořit vztah. Kromě toho můžeme sledovat i jejich běžný život, běžné starosti, interakci s rodinou, přáteli a okolím. Široké, pomalé, dlouhé tak akorát. Přestože se mi vzhled postav nijak zvlášť nelíbil, prostředí bylo úchvatné – Kjóto, jejich pokoje, festival, Kawagoe, ... bylo na co koukat. Pokud vám nevadí, že seriál plyne svým tempem, že mu chybí tradiční žánrové klišé, tak se podívejte. I v zimě dokáže zahřát. (26.01.2021)

Civilní příběh o jedné lásce, která se rodí pozvolna, dosahuje svého naplnění a nabírá na intenzitě s každou překážkou, kterou hrdinové překonávají. Je opravdu hodně neobvyklé dívat se na romantický příběh, který by působil takhle normálně, nevypůjčoval si žádné berličky, aby působil co nejdramatičtěji a hlavně zbytečně nepřeháněl. Tohle je reálné, je to lidské a díky naprosto skvěle zvládnutému závěru je to nakonec i intenzivní zážitek, který nechá v divákovi opravdu příjemný pocit naplnění. Z počátku mě to nechávalo svojí normálností víceméně chladným, poté díky tomu, jak se některé problémy řešili tak nějak sami a až moc normálně i lehce apatickým, ovšem díky závěru, který mi ukázal, že autoři dokáží vytvořit emotivní situace a uspokojivě je zvládnout musím začít chválit. Tsuki ga kirei je taková příjemná reklama na lásku, která nám ukazuje, jak moc skvělá láska může být. Jistě spousta věcí tady prochází až moc hladce a místy mi to přijde, jako bych se díval na svět skrze růžové brýle, ale na druhou stranu proč ne? Vždyť přece dílo, které nám tvrdí, že všechno jde, když se chce a že vlastně všechno se dá nějak normálně zvládnout je něčím, co člověku dokáže dát motivaci, nabít ho pozitivní energií a tohle rozhodně má svůj význam. Mohl bych tu ještě vykládat o tom, že animace mě příliš neoslovila, ale hudba se mi líbila, nebo třeba o postavách a o tom, jak byly oba hrdinové normální (ano takhle mají vypadat lidé z kategorie normální student) ale sympatičtí, ovšem na výsledku to příliš nezmění. Pěkné - 7,8/10 (03.07.2017)

Anime, o kterém jsem vždy snil. Nikoli proto, že se odehrává v Kawagoe, kam jsem se hezky najezdil a se kterým mám spojenou celou řadou vzpomínek, ale protože je to nenápadný klenot, který riskantně vsadil vše na jedinou kartu a vyšlo mu to. A tou kartou je uvěřitelnost. Vsadil na to vše: odhodil oblíbená klišé spojená s romancemi na školách, odhodil typické návrhy postav a odhodil jakékoli přehánění, ke kterému prostředí japonské školy svádí. Aby toho nebylo málo, rozhodli se tvůrci soustředit na psychologickou stránku postav a vytvořili zcela vážně laděný romantický příběh z období dospívání, který se ještě k tomu neodehrává na střední, jako tomu bývá u jiných anime, ale už na konci základky. Více riskovat snad už nemohli – jenže světe div se, ono to všechno funguje. Spolu s vhodným hudebním doprovodem a poutavou kresbou se na prostoru pouhých 12 dílů odehrává zcela uvěřitelný příběh, který s každým dílem nepřestává překvapovat svou hravostí, svěžestí, mírou uvěřitelnosti, smyslem pro detail, režisérskou jistotou – a přesto lehkostí, s jakou je vyprávěn. Rozumím tomu, že zejména západního diváka může všechna ta uvěřitelnost až nepříjemně zaskočit: nejsou tu žádní výstřední hrdinové s barevnýma očima či vlasy, postavy se namísto nějakého vzrušujícího dobrodružství zaobírají trapnými školními aktivitami a nudným učením se na přijímačky, nekřičí, neksichtí se, nechovají jako idioti a rodiče a učitelé se zde chovají tak, jak to japonští rodiče a učitelé umí – v dobrém i špatném slova smyslu. Leckomu může jistě připadat vývoj vztahu hrdinů až příliš růžový – to je podle mě však spíše důsledkem sledování jiných anime, kde se v souladu s nepsanou japonskou tradicí musí příběh co nejvíc zdramatizovat a naházet hrdinům co nejvíce klacků pod nohy, aby bylo vidět, kolik si pro úspěch vytrpěli a že si to štěstí musí zasloužit. Tady ty klacky jsou, ale v uvěřitelném množství – a tím se dostáváme na začátek mého komentáře. Opět jsem si tak ověřil hypotézu, že Kiši režírovat anime umí, jen se nesmí jednat o adaptace videoher. Ještě do předposledního dílu to vypadalo na silné 4*, ale konec mě naprosto rozložil a definitivně rozhodl o plné palbě. Opětovné zhlédnutí v budoucnu je zaručeno – a už teď se těším na to, jaké další zajímavé detaily tam objevím. –– Edit: Toto anime mi tak rezonuje v paměti, že zkrátka musí do topky. Nádhera. (20.03.2021)