When Love Turns to Hatred
VOD (1)
Obsahy(1)
Všechny chtěly jen normálně žít. To, co následovalo po svatbě, si neuměly vůbec představit. Dokumentární film sleduje příběhy pěti žen, které prošly psychickým i fyzickým týráním ze strany partnera/manžela a našly sílu o svých otřesných zážitcích promluvit. Domácí násilí je v České republice stále velmi rozšířené. Podle výzkumu zadaného Asociací pracovníků intervenčních center ČR v roce 2015 je v České republice obětí domácího násilí každá šestá žena a každý dvaadvacátý muž. Necelá polovina žen a téměř 40 % mužů někdy přišlo s domácím násilím do styku, ať už jako oběť, násilník, svědek či jako ten, kdo zaznamenal případ domácího násilí z doslechu. Dokument Z lásky nenávist přináší autentické výpovědi několika žen, které zažily za zavřenými dveřmi svých domovů nesnesitelné psychické i fyzické týrání. Všechny příběhy mají něco společného. Na začátku to vypadalo jako normální vztah z lásky a partner se jevil jako pozorný a láskyplný muž, na kterého je spolehnutí. Postupně však ženu začal izolovat od přátel a příbuzných, podrážel její sebevědomí, ponižoval ji, hrubě nadával, žárlil a v některých případech došlo k nejhrubšímu fyzickému násilí, k znásilňování a ubližování dětem.
Lenka z jižní Moravy vydržela ve vztahu, kdy ji manžel psychicky týral, 22 let, než se odhodlala na radu psycholožky zavolat do krizového centra. Dnes je rozvedena a má normální partnerský vztah. Jana z Královéhradeckého kraje byla poprvé vdaná 5 let a rozvedla se kvůli psychickému týrání. Násilníka si vybrala i napodruhé a její druhý muž byl za týrání podmínečně odsouzen. Dnes je vdaná potřetí, konečně šťastně. Kateřina ze Zlínska žila s manželem 14 let. Její muž byl odsouzen nepodmíněně za trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, týrání osoby svěřené, ohrožení mravního vývoje dítěte, nebezpečné výhružky zabitím a znásilnění. Dnes Kateřina s novým přítelem a dětmi žijí jako normální rodina. Brutální fyzické násilí zažila před mnoha lety Dagmar. S násilníkem strávila ve společné domácnosti 9 let. Rozvedena byla z důvodu násilného chování manžela. V rozsudku je zmíněna vina žalovaného. Od té doby žije již 25 let zcela sama, zabarikádovaná v domě na samotě. Daria z Vysočiny byla vdaná 19 let. Manžel ji trhal vlasy, zlomil nos, Daria má dodnes zdravotní následky domácího násilí. Agresor byl podmínečně odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Dnes Daria sama pomáhá ženám v obdobné situaci. Dokument otevírá otázku týrání s důrazem na celé sociální okolí obětí, jejich rodiny a celospolečenské podhoubí. Typické pro domácí násilí je to, že oběti jej často skrývají, nepřiznávají a tají. Otřesné výpovědí těch, kdo přežili domácí násilí, jistě vzbudí u diváka emoce, spoluprožití a touhu vědět, jak mohou žít oběti těchto zkušeností s jejich psychosomatickými poruchami, způsobenými přežitím domácího psychického nebo i fyzického týrání. Doufejme, že jejich svědectví pomůže a varuje statisíce dalších a ukáže jim cestu z domácího pekla. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Tento dokument lze jen těžko objektivně hodnotit, obdiv si zaslouží zejména samotné protagonistky, které i přes bolestnost všeho, co zažily, dokázaly otevřeně mluvit na kameru , plus má tvůrce za to, že jejich výpovědi zaznamenal a sestříhal do víceméně fungujícího tvaru. Na druhou stranu se zdá, že jiné přidané hodnoty v dokumentu mnoho není, jen zachycené výpovědi týraných žen. Na jednu stranu je to až dost, na druhou bych od tvůrců o domácím násilí čekal víc ()
Nechápu, co tady píšou někteří uživatelé, že jako "chlap si k ženě dovolí jen to, co ona mu dovolí", to je teda hodně omezenej pohled. Komenář uživatele Redak - nevim, o co jde, ten člověk trpí nějakou velikášskou představou o sobě a své vtipnosti. Nejlépe to podle mě vyjádřila uživatelka ibeh, začarovanej kruh, těžký z toho vystoupit. Tento dokument jsem si musela pustit snad napětkrát, jakej to byl hnus. Např.s tím análním znásilněním během kojení potomků (!), to se mi vyloženě zvedal kufr. Trošku mě štvala ta nejstarší paní, když vyprávěla, jak si jejích monoklů a modřin všimly kolegyně v práci, a ptaly se jí na to. Ona sama přiznává, že to bagatelizovala, nějak zamluvila či odmávla, ale vzápětí k tomu dodá, že to nebraly dostatečně vážně a že jí nepomohly, a ještě to celé podá, jako kdyby za to, že v tom setrvala tak dlouho, mohl někdo jiný (v tomto případě ony, ty kolegyně). Z mýho pozorování a (naštěstí ne osobních - v roli oběti či nejbližších) zkušeností to spíš vypadalo tak, že třeba měly i snahu jí pomoci, ptaly se jí, možná přišlo několik třeba i nevyžádaných rad, ale když v tom ta žena zůstala a neodešla, nebo se neobrátila na patřičný odborníky či instituce, tak s tím už holt ty kolegyně nic neudělaj. Pokud teda nejsou toho domácího násilí přímými svědky, což v práci asi těžko. ()
Můj postoj k tomuhle dokumentu je velmi nerozhodný. Na jednu stranu chápu, že pouze vytrvalá emocionální nálož vytrhne pasivní diváky z jejich konformní zóny, na druhou stranu si myslím, že i přesto šlo informace dávkovat lépe a přehledněji. Silnému zážitku prospělo, že jsem film viděl na plátně, kde detaily a polodetaily respondentek a jejich výpovědi nabývaly gigantických měřítek - škoda, že takto ten dokument zažilo jen pár lidí. ()
Doplním další statistiku uvedenou v závěru filmu - domácí násilí ženy na muži oznámí jen 4 procenta mužů, protože je to pro ně ostuda. Jeden z protagonistů v dokumentu uvedl, že byla jeho manželka opakovaně policií za domácí násilí vyvedena z bytu. Objeví se také programování partnera proti druhému partnerovi. Škoda, že se ve filmu neobjevila žádná jejich partnerka, aby se mužská část publika mohla poučit z chyb. Žena jednoho trýzněného muže dokázala vypít 12 piv, mizela beze stopy na několik dní, házela po mužích lahví. Další pracovala v řeznictví, takže se oháněla sekerou. Útoky nožem jsou v dokumentu časté, opakují se jako časté hrubé nadávky. Vidíme pořezaného těžce zraněného muže proraženým sklem dveří, shození ze schodů ránu vysavačem do čela, kopy do rozkroku, lži před policií a manipulaci s dětmi.. !Když se ženská rozhodne, chlap nemá šanci" říká jedna oběť. Jede spal radši v mrazech na zahradě. Rodina si ulevila, když se matka nevrátila vůbec. Největší zbraň týrajících žen je obvinění z pokusu o znásilnění. ()
Ano, opravdu drsná výpověď týraných žen. Někdy se divím, jak to mohly nechat zajít až tak daleko, i kvůli vlivu na děti, ale nesoudím. Vím, že vymanit se z bludného kruhu je psychicky i kvůli ekonomickému zázemí velmi těžké. Často jsou týrané ženy na svém partnerovi po všech stránkách závislé a z toho se opravdu neodchází lehce. Navíc se časem dopracují k myšlence, že ony vlastně za vše můžou. A navrch kolikrát velké nepochopení okolí a často i vlastních dětí, když zrovna nebývají svědky "sofistikovaného" násilí hlavně psychického rázu. Je hrozné, jaké bestie se v nás schovávají, jak jsme po této stránce "vynalézaví". Výborný seriál na podobné téma je https://www.csfd.cz/film/398595-tajne-zivoty/komentare/, který teď sleduji a mohu doporučit. ()
Zajímavosti (1)
- Kateřina, která v závěru snímku hovoří o tom, jak jsou s novým partnerem konečně rodina, od něj musela po skončení natáčení ze stejných důvodů odejít. (puchal)
Reklama