Wonder Woman 1984

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

Možná až jednou konečně nakoukám původní Supermany a naivní barevné komiksovky z osmdesátek a devadesátek, docením tenhle kousek jako úžasně nostalgický a záměrně křečovitý brak. Momentálně v tom ale vedle obludné naivity a protlačované retro atmosféry nevidím nic ozvláštňujícího, co by mě v pozitivním smyslu slova odzbrojilo - snad jen to oslavné vyústění jak z romantických slaďáren, které se možná časem projeví jako ten nejbizarnější farewell bláznivému roku 2020. Jinak si zase kladu otázku, jak dlouho Gal Gadot ještě vydrží vyvažovat nulový herecký talent svou nenapodobitelnou krásou - v takových nijakých rolích to nějaký čas asi potrvá. 50% (27.12.2020)

Nejde jen o to, že je to tak nekonzistentní ve všech detailech, až by jeden řekl úplně pitomé, horší je, že je to tak primárně vyděračsky a predátorsky útočící na všechny způsoby na první signální, plné nejobvyklejších klišé, předsudků a zjednodušujících polopravd. *** Nejhorší na tom tedy je, že je to celé až do konce přesně taková lež a kýčovitý, narůžovo nabarvený sebeklam, před jakým ta schizofrenická zápletka chce v lepších chvílích diváka varovat. Je mi z toho zle tím víc, čím hůř se to tupou lžící s bezelstnou blbostí vrtalo v největších bolestech dnešního světa. Člověk by chtěl Patty Jenkins zároveň profackovat i ji obejmout a hlavně změnit svět jednou provždy v lepší místo už proto, aby nikdy znovu nemusela pocítit potřebu se přiblížit k filmování a něco velkodušného sdělovat. *** To, co tu píšu, není nic proti pohádkám ani proti komiksům obecně, naopak, ty dobré si zaslouží, aby se od zrna oddělovaly plevy. Opravdu mám pifku konkrétně na takovéhle ze řetězu utržené přeslazené naivní a hloupé paskvily. *~ (08.05.2021)

World Whore 84. Od počáteční Olympiády v Kundalandu, až po překvapivý happy end. Spoiler nehrozí, od první minuty je vymalováno. Naprosto šílená tupárna. Barevná a děsivě dlouhá. Na paní režiSERU si dám příště velký pozor! Od Zrůdy pokročila opravdu správným směrem. I když, tohle je vlastně taky Zrůda... (06.01.2021)

Jasne, v komiksu se da splacat kde co, ale co je moc, to je moc. Zacatek je docela fajn, solidni uvodni akci vystrida skoro az komedie z osmdesatek, ale to tvurcum vydrzi jen chvili a pak to na dlouhy minuty uvazne na mrtvym bode, kdy se nic nedeje, pricemz postavy fakt nejsou natolik zajimavy nebo hrany tak dobrejma hercema, aby to utahli. Scenar je neskutecna spatlanina vsemoznejch ne uplne spatnejch napadu, ktery jsou ale absolutne nedotazeny a ve vetsine pripadu je to tezce dementni, logiku tady fakt nehledejte. Ono celkove celej pribeh s kamenem prani je uz fakt hodne za vlasy pritazenej. K tomu tu mame dva zaporaky nezaporaky, kdy sice ocenuju, ze to neni zase klasickej souboj, ale tezce prehravajici Pascal tu je prakticky nadbytecnej a zombie Catwoman Wiig se dostane k jedny akci. K tomu tu mame jeste opousteni osmdesatkovejch kulis, jak se to zrovna hodi a haldu sympatickejch hercu, ktery resi furt dokola to samy a nemaj moc co hrat. Jenkins je sice schopna reziserka a vizual nebo akce nevypadaj marne, ale scenar ji tak tezce podkopava nohy, ze je z toho jen silene protahovana blbina s silenou stopazi. Slabsi 3*. (16.04.2021)