Kingsman: Zlatý kruh

Na jedničku se vzpomíná dodnes, tohle vyšumí tak do měsíce. Zřejmě existuje dobrý důvod, proč se Vaughn dosud pokračováním vyhýbal. Jako by se nedokázal poprat s tím, o čem mají druzí Kingsmani vlastně být. O Eggsyho dvojím životě, o znovunalezeném kolegovi, o Statesmenech? A protože hlavní zápletka by nezabrala víc jak deset minut, je o tom všem a mnohem víc, a Kingsman: Zlatý kruh tak většinu času působí jako dlouhé oddalování finálního střetu, které se naštěstí ukáže být takovou menší náplastí za to předchozí přešlapování na místě. Jedinou opodstatněnou vedlejší linkou je ta s prezidentem, protože tam se prostě tvůrci strefují do černého. Povinné prostřihy na zlověstné plánování v padouchově sídle jako by vypadlo z Austina Powerse, ke kterému se Kingsmani blíží také vršením spotřebních nápadů (robopsi vedou). Jsou tu pořád fajn postavy (ale je jich tolik, že vlastně nikdo pořádně nezazáří), osobitá, byť velmi střídmě dávkovaná akce a slušná sbírka hrubozrnných vtípků, jen se to v tom kolosu nedotažených nápadů tentokrát daleko snáze ztratí. (20.09.2017)

Ne, že by šlo o špatný film - ten Vaughn pořád ještě natočit neumí. Je na tom ale strašně vidět, že jde o sequel, který sice dokáže bavit, ale použité cedí filtrem s obřími otvory a navrch přihazuje skoro stejně bezduché kvantity jako Rychle a zběsile. Pořád je to výborně zrežírováno i zahráno, akční pasáže mají bezpochyby gulervoucí timing a originalitu a zasazení na americký jih a s tím spojený národnostní kontrast jsou zkrátka moc fajn, ale přesto toho film za dlouhých 140 minut nabídne překvapivě málo a některé prvky v čele se záporákem a bohužel i Firthem spadají do škatulky parodie mnohem násilněji než vkusně zesměšňované motivy v jedničce. S odstupem času mi v paměti nejvíce zakotví Mark Strong stojící na mině a zpívající Take My Home od Johna Denvera - přesně to jsou momenty, kterých případný třetí díl (jemuž se vůbec nebráním) potřebuje více... 70% (15.12.2017)

Méně se brzdí, častěji se přidává do nejvyšších otáček a kadence šílených, úžasných, hrůzu nahánějících nebo jen dokonale efektních nápadů neustává ani na okamžik. Bezbřehá adorace prvního dílu se mě netýká, ale bavil jsem se u něj náramně, možná proto teď dokážu Zlatý kruh postavit hned vedle něj. Taron Egerton navíc herecky dozrál a vedle Stronga ani Firtha už takřka nezaostává. Opět mi tak vadí jen prapodivnost a až rušivá bláznivost padouchova bondovského plánu. Několikrát jsem si už už říkal, že se stoupá do míst téměř zázračných, než mě modrá vyrážka zase bolestivě usadila na zem. (21.09.2017)

Samozrejme, nič netromfne prvý diel, ale režisérovi Vaughnovi sa podarilo vytvoriť viac ako solídne pokračovanie. A za to tiež vďačí hviezdnemu obsadeniu. Ako hlavný zloduch sa tentoraz predstavila Julianne Moore. V Kingsmanovi si strihla rolu bláznivej a nebezpečnej Poppy. Bolo osviežujúce vidieť pre zmenu ženského antagonistu a v podaní Moore z toho máme ako diváci celkom zážitok. Bolo zrejmé, že si herečka svoju rolu užívala a bavilo ju hrať šialenca. Z filmu robí záživnú prehliadku nielen bohaté herecké obsadenie, ale aj hudobný sprievod, ktorý v ňom hrá dôležitú úlohu. Vtipné a absurdné scény sú doplnené a podčiarknuté piesňami, ktoré zaznievajú v ich pozadí. Samotný dej dostáva vďaka skladbám rýchlejší spád a robí z neho ešte lepšiu prehliadku. Kingsman: The Golden Circle je pokračovanie, ktoré si táto séria presne zaslúži. Dvojka nezatieni jedničku a to je v poriadku. Ako diváci sa stále dobre bavíme a ani chvíľu sa nenudíme. Dej má rýchly spád, stále sa niečo deje a dve a pol hodiny ubehnú ako nič. Je dobré vidieť zase staré známe tváre. (10.09.2019)

Mám rád první Kingsmany, mám rád Matthew Vaughna, mám rád filmy, které se nebojí jít svou vlastní cestou a zafrajeřit extrémně násilnou scénou, ve které Colin Firth vykydlí kostel plný náboženských fanatiků. Režisér téhle akční pecky mi zatím nedal důvod, abych o jeho schopnostech pochyboval, takže na dvojku jsem se těšil, ale bohužel, tentokrát Vaughn šlápl vedle. Respektive to spíš vypadá, jako kdyby mu bylo jedno, kam šlape. Zlatý kruh má skoro dvě a půl hodiny, jsou v něm asi tři akční scény (jedna skvělá, jedna slušná a jedna zbytečná), ale naprosto zklamává v práci s novými hrdiny. Statesmani příliš nezaujmou, na hlavní záporačku a její zákeřný plán je celkem smutný pohled a všemu tomu chybí lehkost, nadhled a svéráznost prvního filmu. Ten dokázal být cool a strhující v každé druhé scéně. U dvojky je hrozně moc vidět, jak se o to samé pokouší tvůrci i tentokrát, ale vyjde to jen výjimečně. Jinak se tu hlavně mluví, všichni se tváří vážně a s postupující stopáží je čím dál tím jasnější, že tenhle sequel vlastně nemá moc co nabídnout. Jen Vaughnovu přehlednou akci, dobrého Egertona a vynikajícího Firtha. Znáte ten pocit, když si musíte udělat čaj z použitého pytlíku? Tak to je ono. Pořád to má nějakou chuť, minule to ale bylo ve všech ohledech lepší. A kdybyste si ho měli dělat potřetí, tak byste se na to možná radši vykašlali... (27.07.2018)