Legenda o lásce

Přiznám se, že já váhám nad hodnocením. něco se ve mně zpěčuje udělit onen průměr, který z toho nakonec vyšel. Tento film je jedním z nejpatetičtějších v rámci české kinematografie. Je natočen podle poměrně slavné literární předlohy. Přemýšlím, zda je výdledek spíše dílem Václava Kršky nebo už původního autora. Pravda je, že už i předloha jistou patetičnost obsahuje. Pravda je však i to, že krška se nechal strhnout svým basnickým naturelem a vůbec příběh nezcivilnil, ale naopak "přitlačil na pilu". Výsledek je svým expresivním výrazem velmi rozpoluplný. Věřím, že pokud si divák zvolí jiná estetická měřítka než ta právě převažující může toto dílo považovat i za geniální. Při jeho sledování vždy váhám mezi zhnusením a fascinací. Protože v sobě neustále někde skrývám romantického ducha, který je jen pro potřeby života v racionálním světě byl zatlačen do pozadí a překrat cynickým šklebem, zbývá mi i dostatek sympatií k tomutu filmu. (11.06.2004)

Po druhém shlédnutí na mne Legenda o lásce už nepůsobila tak těžce a bezvýchodně, jako kdysi v dětství. Silný, poetický příběh..., ale ten starodávný a mile afektovaný způsob hraní mě přece jen fakt trochu nechtěně rozveseloval. Přitom oceňuju spoustu pěkných momentů, ze kterých čiší poctivý divadelnický základ (třeba na dnešní dobu minimalistické řešení, kterým ztvárnili chvíli, kdy Vládkyně přichází o krásu mi přijde po zásluze pětihvězdičkové a užívám si ho daleko víc než celou tunu digitálních triků). (18.10.2010)

Hovořil-li jsem v komentáři u filmu Labakan o jisté tvůrčí bezradnosti, pak tento fakt platí dvojnásobně u druhé pohádky Václava Kršky natočené v koprodukci s bulharskou kinematografií. Klasický motiv nenaplněné lásky a povinné zkoušky charakteru je rozehrán zcela nedostačujícími prostředky pro metráž dlouhého celovečerního filmu. Jediným uspokojivým kladem tak zůstávají vedle vděčných bulharských exteriérů pouze výkony Jany Rybářové a Vlasty Fialové v rolích dvou sester. Obě zmíněné umělkyně v tomto filmu docházejí na rozcestí svých kariér i životů. Rybářová nedlouho po dokončení spáchá sebevraždu z nenaplněné lásky ke kolegovi Přemyslu Kočímu (ve filmu hraje postavu vezíra), Fialová v příštích letech zasvětí své umění především divadelní Thálii. I takové bývaly konce nadějných osobností českého filmu. Můžeme jen litovat, jak nesmyslně a trestně bývalý režim zacházel s podobnými talenty. (12.02.2009)

Legendu o lásce jsem jako dítě neviděla (díkybohu), přijala jsem ji na upršené sobotní odpoledne a ještě jsem se při tom musela zabavit hledáním na čsfd, jestli je to opravdu pohádka, co je to zač a proč mě to nebaví... Jednak se mi zdálo nelogické, že tolik lidí strádá nedostatkem vody, ale prokopávat horu jde jen jeden, aby si vysloužil ruku princezny, která mu mezitím samozřejmě "stárne". Čekala jsem, jak bude děj ukončen, ale ani to mě nenaladilo.. celou dobu jsem si říkala- je to rok 1956, ale.. to mi nepomohlo, za 2*. (18.05.2014)

Chvíli mi to připomínalo pracovní morálku některých našich pracantů kopající za Telecom ... jeden pracuje, dalších x lidí ne že by mu pomohlo, ale jen se dívá a řve "do toho, kopej, bij !" Jako pohádku bych to nehodnotila ... myslím, že i jako dítě bych to v téhle formě nepobrala, spíš bych se trápila nad tou vyloženě dramatickou láskou vykoupenou deseti lety odloučení. Každý tam jen trpí ... ta žárlivostí, ten dřinou, ta steskem. Samozřejmě, že děj beru s velikou rezervou. Patrně větší pohádkovost se z jednoho z dramatických děl tureckého básníka, vytvořit v té době nedala. (20.12.2013)