Černá kočka, bílý kocour

Rád se podívám na něco, co vybočuje mimo konvence západní kinematografie - tohle bylo mé první setkání s Kusturicou (ano, stydím se, stydím), určitě se podívám na další snímky, ale něco mi říká, že to asi nebude můj šálek čaje. Třeskutý humor, pitoreskní postavičky, bláto, holé hýždě, kadibudky, porcelán, ryčná hudba, tanečky, rozmáchlé lovestory ... Takový Bollywood na mezi Evropy. (29.06.2011)

Není cikán, jako cikán. Přepadá mě neodbytný pocit, že k plnému docenění (snad i pochopení) snímku, je třeba plného porozumění jejich složité duše. Srovnávání českých a balkánských cikánů se zde tak trošku nehodí z důvodu stavění se na hranici, za kterou čeká žaloba za rasově motivované výroky. Režisér Emir Kusturica představuje úžasné panoptikum různorodých postav, které posílá do naprosto banálních, ale o to půvabnějších sitací. Lidový humor balkánského temperamentu možná středoevropan plně nedocení, ale hromady fórů "na jedno použití" rozesmějí. Kde se v takovémto filmu vzal mistr temných kamerových kompozicí Thierry Arbogast opravdu nevím. Ale jeho působivé nasnímání břehu Dunaje, společně s místní lidovou hudbou mi otevírají nové obzory audiovizuální kultury. Moje seznámení s režisérem Kusturicou dopadlo více než šťastně, takže dalšího setkání se vážně nebojím. (20.06.2005)

Co to k čertu bylo (o_O). U tohoto snímku si tedy opravdu nemůžu stěžovat, že se nic nedělo. Prase hodující na trabantu? Vesele si povídající mrtví dědečkové? Granáty, jako žonglující náčiní? Zpěvačka, vytahující hřebík zadnicí? Tohle a spoustu dalších snad ani nikde jinde vidět a slyšet (!) nejde... Možná jsem přízemní, ale tohle na mě bylo příliš. Pochybuji, že by mně někdy přepadla touha podívat se znova. (21.02.2009)

Po Domu za vešanje můj druhý nejoblíbenější Kusturica, na kterého jsem kdysi bez flašky vína nechodíval, protože tenhle film je jedna dlouhá hudebně-obrazová extáze a s vínem chutná ještě lépe. Cikáni v něm jsou mi takhle na dálku opět více nebo méně sympatičtí, ale hlavně ta hudba... Ta hudba je naprosto skvostná. A navíc se u filmu leckterý prostší jedinec skvěle pobaví. Nevím jak vy, ale já se třeba při scéně, ve které se od hlavy k patě zahovněný Dadan otírá kdákající husou, několikrát smíchy málem připochcal. (21.07.2016)

Mám ráda Kusturicu, jeho blázniviny, temperamentní postavy, zábavné kousky podivně propletené s uměním, originalitu, specifickou atmosféru, energii, balkánskou hudbu a chci mít v TOP nejoblíbenějších filmech i jinou než hollywoodskou produkci. Tento film jsem viděla pouze jednou v 90.letech, vím že se mi líbil, ale jak bych ho hodnotila nyní netuším, budu si to muset osvěžit na nějakém festivalu. Váhala jsem čím jeho tvorbu zastoupit. - Zrovna tak by zde mohl být místo "Černé kočky" několikrát viděný film ARIZONA DREAM (problém je, že zrovna zde se mluví anglicky a hrají zde herci z USA) nebo třeba například ZÁVĚŤ. Nevylučuji, že se výměna někdy nestane. Nicméně absurdní kousky jeho hudební, romantické krimi komedie mi z paměti nevymizí, viz píseň v autě: "Pitbull Terrier" (Já som Pitbull!) a fetování při této písničce z křesťanského otevíracího kříže, který zde není symbolem lásky a obětování se Kristu, ale obsahuje koks. Je to fakt jízda!- Z jeho filmů v člověku něco zůstává, neproplují kolem něho, aniž by se pouze pobavil. A navíc je režisér Emir Kusturica charismatický chlap, který studoval na naší FAMU, zná naše spisovatele a dodnes dobře mluví česky. Prostě Kusturica by v oblíbených neměl chybět. (26.05.2017)