Duna

Žánr sci-fi má jednu velkou slabinu: futuristické objekty v něm velmi rychle stárnou. Věci jako vesmírné koráby, přístrojové desky, zbraně etc. tak v lepším případě vypadají staře, v horším legračně a v tom nejhorším směšně a "nekoukatelně". Samozřejmě/bohužel/také (nehodící se škrtněte) Lynchův snímek DUNA je stižen touto "sci-fi chorobou". Toto je však fakt, který žádný autor neobejde a nepřekoná - s tím si musí nakonec poradit divák sám. Tvůrce však může tuto situaci divákovi zjednodušit řadou jiných "vychytávek" (kvalitním dějem, hereckými výkony, hlubokou myšlenkou). Lynchovi se to z větší části podařilo. Ne že by se jednalo o jeden z Lynchových nejvydařenějších snímků (spíše opak je pravdou), ale přesto se ve svém žánru a vzhledem k datu natočení jedná o nadprůměrný sci-fi/fantasy snímek. Na snímku si především cením drobných (klasicky "Lynchovských" = potemnělých) detailů... a také zajímavého a netypického "rozmlouvání se sebou samým", které se objevuje u jednotlivých postav. Shrnuto a podtrženo: v rámci tvorby Davida Lynche jde o jeden z nejslabších filmů; v rámci světové kinematografie a v žánru sci-fi/fantasy se stále jedná o dílo nadprůměrné. Výsledný verdikt? Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami... (27.10.2003)

(Viděla jsem klasickou verzi, tj. stopáž 137 minut.) Na jednu stranu bych si přála, aby knihy převáděli na filmové plátno pouze jejich fanoušci, na druhou stranu by to mohlo pokaždé dopadnout jako "Duna". Nenechte se zmást, i přes negativně vyznívající úvod nepatřím mezi hatery a striktně odmítám tvrzení, že Lynchova "Duna" nemá hlavu ani patu. Vyznat se ve jménech planet, ras, rodů a postav, které na nás scénář od začátku do konce chrlí, sice může dát neznalcům knižní předlohy pořádně zabrat, příběh a motivy jednotlivých postav jsou ale neustále (do)vysvětlovány. A tady nastává první kámen úrazu. Uvědomuji si, že narvat 600 nabušených stran do dvou hodin, je takřka nadlidský úkol, jen škoda, že si to neuvědomuje i sám Lynch. Ten se bohužel řídí heslem "všechno nebo nic", a tak se často stává, že na důležitý knižní moment zbývá sotva minuta. A protože by to za minutu nikdo nepochopil, jsou postavám opakovaně vkládány do úst (do)vysvětlující věty, které jsou mnohdy otravné a téměř vždy nucené. S tím souvisí druhý kámen úrazu, a to postavy. Je trošku ironie, že "Duna" selhává tam, kde bude o pár let později excelovat "Twin Peaks", ale minimum času znamená nulový prostor pro jakýkoli vývoj a nulový prostor pro sžití se s postavami. Jinými slovy, pokud postava zemře, je vám to vlastně fuk, protože jste ji viděli cca. dvě minuty / ve dvou scénách. A tím se dostávám k hercům, ke třetímu a poslednímu kameni úrazu, kteří (opět z nedostatku prostoru) nemají co hrát, a tak to málo v podstatě jen odříkávají... Ale abych obhájila ty 4*, tak Kyle MacLachlan je zlatíčko, líbí se mi hudba, MILUJU PÍSEČNÉ ČERVY a obdivuju věrnost předloze (ač místy hodně zrychlenou a zkratkovitou). Nechápu odpady!, za mě "Duna" je a vždycky byla typické osmdesátkové sci-fi. (08.03.2021)

Po zhlédnutí 190 minutové prodloužené verze: O tom, zda Duna měla vzniknout už padlo mnoho slov, tak se o tom nebudu déle rozepisovat. Knihu jsem četl a je výborná, asi jedno z nejlepších sci-fi, které jsem měl tu možnost přečíst. Bylo jasné, že takový příběh lze těžko převést na filmové plátno (ovšem není to nemožné, záleží jen na tvůrcích). Je vidět, že Lynch se s tímto dílem popral ze všech svých sil, a stejně později litoval, že snímek kdy natočil. Komentáře a monology postav mi nevadily, příběh by se bez nich nejspíš neobešel, ale přítomnost animovaného prologu (?!) mi vrtala hlavou. Následuje první třetina filmu, která je dost utahaná a skoro nic se v ní neděje. Akce se objeví asi až po první hodině, od té chvíle se už ale snímek dostává do velkých otáček a finální scény jako jízda na červech nebo bitva jsou výborné. Efekty jsou na docela chudé (kromě těch skvělých červů), ale hudba vše vylepšuje. S herci jsem byl spokojen, jen mi místy vadilo mírné přehrávání, Kyle MacLachalan je však sympaťák a na svou první roli se ukázal v moc dobrém světle. Duna je jeden z těch mála filmů, u kterých bych uvítal remake. Snad se nějakej povede. Po zhlédnutí 131 minutové DVD verze musím říct, že se mi kratší líbila víc a připadala mi celistvější. Určitě neklesla na ději, začátek nudí méně a zbytek filmu plyne výborně. Hodnocení filmu někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. PS. Přečtěte si stejně ale raději nejdřív knihu, jinak film nepoberete! (20.09.2011)

Ano ano, dá se vzdechnout nad rozdíly mezi filmem a předlohou a technickou stránkou filmu, zalomit rukama nad zježeným Stingem a vyvrátit zraky nad tím, že při pohledu na obočí mentatů by Brežněv zařval a letěl by se schovat. Jenže na to, že tenhle snímek má více než dva křížky na krku, si holt musíme zvyknout a akceptovat, že digitální animace tu nebyla odjakživa. Pak se ta jízda na červu snese víc než dobře a když šaj-hulúda kočíruje David Lynch, hned je všechno jinak. Frank Herbert byl blázen v tom nejlepším slova smyslu a nikdo jiný než blázen podobného formátu by Dunu nemohl natočit a zachovat když ne přesnou předlohu, tak jejího ducha. Tahle dávka koření byla ďábelsky silná. (25.07.2007)

Od Davida Lynche skutečně přežiju s čistou kůži jenom Sloního muže, a to jsem si myslel, že Duna by taky nemusel být žádný problém. Byl. Už když si vzpomenu na ty souboje, to zpracování (krom toho že příběh planety Arakis zfilmovat prostě nejde) se mi taky nemůže z palice vymazat fakt, že ten mini-seriál co jsem tehdá viděl v televizi mě bavil daleko víc, neměl ten Lynchovskej původ. Pravda je, že ten film je zase, jako obvykle, zvláštní, ale rozhodně na něm není nic natolik zajímavého, že by stálo za to to dokoukat, nedejbože si pustit speciální přestříhodinovou verzi. To bych asi upad do bezvědomí a probral se na planetě s halucinogením kořením. Tak nějak mi došlo, že halucinogení planeta je pro Lynche jako stvořená...Ten příběh má myšlenku a tenhle film je trikově tak nějak, na jednu stranu geniálně, na druhou stranu hrozně dementně ztvárněný. Chtěl jsem to vidět, a tak jsem se dočkal, každopádně vím, že když Dunu, tak hlavně knížku, nebo něco, co dokáže alespoň příběh knihy rozvrhnout do přijatelnější podoby a ne tolik umělecké jako to Lynch udělal s tímto kusem. (12.10.2009)