Deník princezny

"Film" Deník prinezny bych chtěl ač nerad porovnat s filmem Prázdniny v Římě. Zatímco Audrey Hepburn v téměř 60 let starém snímku se snaží ze světa večírků a nudného konvenčního šlechtického života utéci, Anna Hathaway prochází opačným životem z obyčejné holčiny se stává princeznou Genovie, velmi podobné městu Genova. Rozdílů mezi filmy je však více. Anna Hathaway sahá Audrey vzhledem po kolena a hereckým umem hluboko pod kotníky. Jestli jsem nazval příběh Pravé blodnýnky jednoduchým, tak příběh filmu Deník princezny jako by byl vystřižen z dívčího časopisu. Hlavní hrdinka mi připadá uměle jak v roli princezny, tak i v roly teenagerky. Možná je to tak úmyslně, ale celý film mi připadá poněkud ulítlý. (09.08.2010)

Velká americká blbost, ale koukat se na to ještě dá. Asi je to tím, že takové filmy dávají v televizi pořád a já jsem na nich trochu vyrostl, ale já prostě nemám to srdce hodit tuhle teenagerovskou slátaninu někam do odpadu. Anne Hathaway se mi líbí a k Marshallovi chovám za Pretty Woman jistý respekt, takže jim udělám tu laskavost, že se na jejich společné dílo už nikdy vícekrát nepodívám a zůstanu u celkem vysokého hodnocení. (14.01.2013)

Nebýt Anne Hathaway, asi bych šel s hodnocením ještě níže. Tohle je prostě klasický film, který člověk může vidět na TV Nova. Obyčejný brak, který nikoho ničím neobohatí, a jen sežere 2 hodiny času (na TV Nova tak dvojnásobek). Nevzpomenu si, jestli jsme se vůbec u filmu zasmál. Možná jo? Nevím, asi ne. (11.12.2011)

Pro mě dokonalá pohádka, na kterou se občas ráda znovu podívám. Párkrát se mi stalo, že jsem přemýšlela, zda se na konci dané scény hlavní hrdinka neprobudí ze snu, jak ujeté to bylo. Mimochodem, předtím vypadala líp... (a pokračování jsem naštěstí neviděla...nebo že by jo? Každopádně nic zapamatováníhodného.) (24.08.2011)

Gary Marshall chtěl tento snímek věnovat teeagerům. Nevím jaký k tomu měl důvod? Že by jako uměřenější reakce na vlnu teen filmů, ve kterých se děje všechno možné no však ty ingredience znáte. Jenomže se v něm nezapřou sklony tvůrce romantických komedií jako jsou Pretty Woman nebo Nevěsta na útěku . Marshall trpí režijní schizofrenií. Neustálý svár mezi tím, jak pobavit teeagery a přitom neurazit dospělé publikum dovádí k šílenství... samotného diváka. 2 (slovy dva) gagy se Marshallovy opravdu povedly. Jenomže co s tím zbytkem, který trvá neuvěřitelné dvě hodiny? Možná, že stopáž je tím nejhlavnějším problémem filmu. Za dvě hodiny se totiž dá stihnout mnoho a nebo se taky dá pěkně nudit a natahovat. Deník princezny bohužel splňuje to druhé. I když se tady ani nedá hovořit o nějakém promarněném potenciálu. Už samotný námět je dost směšný (ale dá se to nějak přejít). Scénář, který na sebe nalepil jednu banalitu za druhou, taky není vrcholem inteligence. Patnáctiletá outsiderka se najednou dozví, že má nastoupit na trůn v malém evropském království. No, a protože se to odehrává v San Francisku, tak se to samozřejmě neututlá... No a o bezradnosti režiséra jsem už psal. Samozřejmě, najdou se lidi, kteří moje výše vypsané řádky odbydou tím, že se moc zaobírám filmařskými nedostatky a nenechám se filmem prostě unášet a jednoduše se pobavit filmem na tzv. jedno použití . Jenomže Deník princezny nesplňuje ani toto kritérium. O nějaké pohodovosti se hovořit nedá. Snímek je příliš strnulý. Herecké obsazení je značně rozkolísané. Julie Andrewsová jako královna sice působí majestátným a autoritativním dojmem, ale to je vše. Anne Hathawayová herecky taky zaboduje jenom jednou. A to ve scéně, kdy se z ošklivého káčatka stane krásná mladá ženská. V tu chvíli jsem i já zpozorněl u televize a jinak znuděný výraz mi na tváři na chvíli vystřídal náznak... ehm, chtivého úsměvu. Mile vyhlížející ranař a řidič Joseph v podání Hectora Elizonda je vynikající a jeho postava alespoň stojí za to. Deník princezny je (ne)překvapivě tupá a nudná slátanina, která bez nějakého sebenáležitějšího vysvětlení obere diváka o DVĚ! hodiny času. (17.04.2005)