Ženy v běhu

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)

Byla jedna vdova, měla tři dcery a zhruba devadesát minut na to, aby je dostala takříkajíc pod čepec. To je zadání české romantické komedie Ženy v běhu. Matka plní ještě jeden úkol, v souladu s nebožtíkovým přáním uběhnout maraton. Humor je založen na stereotypech mužských a ženských rolí. Průhledné až hrůza, za půl hodiny už je s pomocí náhod rozpárováno, takže by se mohlo skončit. Zbývá přidat pár slzavých vzpomínek u domácího videa, pouček typu „dítě by mělo mít tátu“, klipových sekvencí s písní, režijních doslovností od zmačkaných lístků po zhrzené odchody za deště a navrch tři psy, což je i na vypravěčskou vatu dost. Ale také – a v tom tkví příjemné překvapení Žen v běhu – se pěstuje docela vkusný humor. Jako debutující režisér natočil Martin Horský nevýbojný odlitek televizních Bakalářů, zato coby scenárista, který už má za sebou tři romantické komedie plus jeden seriál, si pohrál se slovními přestřelkami i průpovídkami jako „pes ve střídavé péči“. Byť zábavu občas míchá z provařených přísad, kam spadá otcovská lekce synovi v nasazování kondomu nebo dvojice přistižená v posteli malou školačkou. Klukovské rozpaky Vetchého s Hofmannem schovávané pod chlapáckou masku dokonale odzbrojují a způsobují, že ve filmu určeném ženám baví nejvíce muži, přestože je režisér nutí ždímat některé skeče až do poslední kapky. Ženy v běhu jsou předvídatelné, jímavé a pozitivní až na půdu, nicméně neškodným způsobem, který se bude líbit. (23.12.2019)

Trendy střih, laciná látka, optimistické barvy. Teplákovka ušitá na míru širokému publiku, které by možná prospělo, kdyby se začátek poslední třetiny obešel bez tradičních pseudokonfliktů a celá ta dopředu nalinkovaná trať byla uběhnuta jen v lehkém komediálním tempu. Jednu upocenou hvězdu navíc přidám za Vetchého, speciálně za jeho výraz, když na balkóně se stopkami v ruce odhalil partnerčin progres. Tyhle role neškodných ješitů mu jdou náramně.. (16.10.2019)

Běh na dlouhou trať v ženském po(ví)dání. Měl tatínek tři dcery, které za života nestačil vyvdat, ovšem po smrti mohly jeho kosti v klidu spočinout, neb jeho manželka Zlata Adamovská s dcerami na jeho výslovné přání poběží maraton jen pro něj. A on u toho bude, sice jen v urně, ale zažije, tedy vlastně nezažije, ten blažený pocit z krásného uběhnutí kilometrů a finiš v cílové pásce bude naprostým vrcholem. Mám takový neodbytný pocit, že právě neotřelý nápad s maratonem je v podstatě hlavním vrcholem filmu, ač ve finále vypadá celý závod více než skromně a působí až nadbytečně. Ovšem zbývající peripetie kolem ženského potomstva ničím neuchvátily. Když už máme na scéně tři dcery, je třeba je i vyprofilovat. Prostřední Veronika Khek Kubařová slyší tikot biologických hodin, jenže načapá svého přítele s jinou, následuje rozchod a odchod do mama hotelu, kde po večerech komunikuje s holčičkou z protilehlého okna, kde se pilně věnuje odkazu loutkáře Kopeckého, a následně ji nemůže minout štěstí v podobě nového vztahu s hodným tatínkem Martinem Hofmannem od policejních složek. Nejmladší Jenovéfa Boková pro změnu se svým ženatým šéfem Petrem Vondráčkem spí, příliš logiky tahle linie ale nemá, neb milenec má doma mnohem atraktivnější polovičku, tahle dcera ovšem nepřijde ani po rozchodu s ním zkrátka, neb kondiční trenér Vladimír Polívka je šíleně hodný a má pochopení pro debilní scénář. A zbývá nám nejstarší dcera Tereza Kostková, která už sice rodinu má, přímo čtyři chlapáky v chalupě, jen se Ondřej Vetchý ještě nerozhoupal, aby si ji vzal. Ze všech linek byl pobyt v jejich rodině relativně tím nejzábavnějším, co film skýtal. Producent Tomáš Hoffman (brr i ach jo) tradičně vůbec ničím nepřekvapil, i (vulgárního) humoru bylo pomálu a celé to má neskutečně předvídatelný a levný syžet tv inscenace. Martin Horský horko těžko zvládá film rozpohybovat a může děkovat kvalitnímu hereckému osazenstvu, že tenhle maraton režijně uběhl a s průměrným výsledkem v nevýrazném středu pole proběhl cíl. Absolutně nechápu, čím je tento film tak adorován. 5/10 (18.10.2019)

Přijde mi vtipný, že Martin Horský u tohoto filmu režijně debutoval, a přitom nejvíc vyhořel v tom, co už párkrát v životě dělal, tedy jako scenárista. Hlavně dialogy trhají uši, jak při pokusech o humor znějí nerealisticky, a mnohdy přecházejí do skutečně trapných okamžiků. Když se řeší ztráta panictví nejstaršího syna Kostkové pomocí glos mladších sourozenců ("Chce se s ní rozejít, protože mu nechce dát. Sice nevím co, ale já bych taky nechtěl být s lakomou"), styděl jsem se za Horského. A hodně. Podobně jako když trénuje navlékání kondomu na okurku (v kolika filmech to už bylo?) nebo při hláškách "dnes je středa", tedy den soulože, což mohlo bejt vtipný v Kdo chce zabít Jessii? objevila poprvé. Ale to už je víc jak padesát let. Podobně bolí z prstu vycucané zápletky. Co se romantické linie týká, už po 20 minutách je jasno, jak to celé dopadne, když se hrdinové přirozeně spárují, jen se čeká další hodinu, během níž dojde i k povinnému dílčímu rozkolu, aby na konci všechno dobře dopadlo. A protože ty rozkoly jsou u každého páru nějaký, jejich seřazení hned za sebe působí neúmyslně komicky. Jako by měl režisér šablonu a pouze doplňoval dílky skládačky. Do ní patří otravný product placementu, klišé o ženských a mužských světech, videoklip o běhání s motivační písničkou, pár instantních mouder... zkrátka čekat od filmu jakoukoli originalitu nejde. Na to jsou všichni čeští tvůrci příliš zbabělí. Naštěstí se občas vtip podaří; na svědomí ho má výlučně mužská část ansámblu, a všechny herečky opravdu působí jako rodina. Snad až na naprosto nesmyslný castingový fail složení dvojice Veroniky Kubařové a Martina Hofmanna, protože ti k sobě nepasují ani v nejdivočejší fantazii. No jo, no. Ale navzdory obrovskýmu množství chyb a přehmatů dobrej pocit po zhlédnutí zůstává. A možná jsem sentimentální, ale stačí mi to na tři hvězdičky. (20.09.2019)