Ženy v běhu

To jako vážně?!? Nasazování kondomů na banány - vlastně nakonec okurky, Rozarka a její trapné výstupy, ehm vlastně každý herec tu má tolik trapných výstupu, že jsem se styděl za ně... Nejde o predvidatelnost, jde o tu nechutnou podbizivost, neschopnost scénu ukončit, nikoliv se v ní neustále pitvat a rozmelnovat do podoby, kdy sebehorsi sitkom má větší kvality nežli toto. Je to neskutečná škoda, neboť výprava, kamera, synopse navozují nádech očekávání, které není naplněno... No, vzhledem k 75% (2019/10) vlastně ano a můj komentář je naprosto vedle. P.S. ano, přiznávám, pocitově horši snímky jsem hodnotil i dvěma hvězdami a v hlubším porovnání by jistě nebyly horší,zároveň si nemůžu pomoct a pro optimální hodnocení je to max.30 % (28.10.2019)

Když jsem nedávno šokovaně zjistil, že toto veledílo vidělo v kinech 1 300 000 lidí (btw.. ne 1 500 000, jak se vám snaží nabulíkovat CinemArt), tak jsem se na to ze zvědavosti podíval. Co na to říct? Podprůměrná a zcela předvídatelná komedie pro lidi 40+, co chodí do kina jednou za rok (takže letos to vyšlo na Běhny v žehu). Všechny postavy nesympatické a chovají se jako slepice a u většiny vtipů jsem jen obracel oči v sloup (ale nepochybuji, že kinosály se otřásaly výbuchy smíchu). Film je strašně laciný ve všech smyslech toho slova a nejvtipnější tak byly scény maratónského závodu, které byly snímány jen v polocelcích, protože produkce sehnala jen cca 30 komparsistů. (27.10.2019)

Ženy v běhu aneb Film smrdící hormony. Film nalajnovaný jako rovná trať na sto metrů, teda 42 kilometrů. Povrchní, laciný, prvoplánově veselý, místy úchylný a nechutný, občas příjemně odpočinkový. Tenhle typ filmů je mi něčím nesympatický. Vadí mi na nich skoro vše. Ale co to je? Jeden punťas za Martina Hofmanna. Jinak je celý film bez dechu. (29.10.2019)

Děvče, milenko, manželko, matko i na prince čekající princezno, pracující česká a slovenská ženo! Alou do kina! Horský se Vám trefuje do černého...za sebe - docela milá rodinná komedie s přesnou dávkou sexistického i přihlouplého humoru. Na odpadní srandu bez jakékoli soudnosti jsou u nás jiní tvůrci. [Kino Citadela - Litvínov] (01.02.2019)

Jindra už to nedal. Zasvištěl si sice ve sporťáku, hupsnul s padákem nebo si nechal manželčino jméno vytetovat na rameno, ale splnění dalšího cíle – zaběhnout maraton – už nestihl. Milující vdova s urnou na zádech v batohu se rozhodne uctít jeho památku tak, že maraton uběhne za něj. Respektive k tomu zlanaří jejich tři dcery (všechny tři solidně zahrané) a více než čtyřicetikilometrovou vzdálenost si rozdělí. Námět solidní, proč ne? Jen je to všechno komplet průhledné a předvídatelné. Do třicáté minuty divák prakticky všechno odhadne. Vedle postupného přicházení běhu na chuť se vše točí okolo toho, že ani jedna ze tří dcer nemá manžela/partnera a všechny by ho chtěly. A každá má jinou startovací čáru. Celé je to sázka na jistotu. Co diváka krapet vytrhne a potěší, je rodina Terezy Kostkové, kdy nejmladší syn naivně přebírá obraty starších „někoho přeříznout“ nebo „ona to nedostala“, což vyvolává úsměvné momenty, a zejména pak přesný (snad jednou manžel) Ondřej Vetchý, který se vysmívá kondici své partnerky. Pánové jsou tady obecně za neschopné a sexistické idioty, případně bručouny, což je případ jinak solidního Martina Hofmanna, který je do téhle melodramatické limonády rovněž natlačen. To Tomáš Hoffman produkoval všechny ty lidičky v pokušení a v naději, se scénáristou Martinem Horským spolupracoval na své prvotině (Bezva ženská na krku) a nyní byl i u Horského režijního debutu a dál cílí na žánr oddechové romance v řemeslně jistém podání. Každému v humoru sedne něco jiného, což je naprosto v pořádku, stejně jako v případě herců, kdy si každý zase najde toho svého favorita. Stokrát použitý námět nepřekvapí, kromě herců nicméně oceňuji i tempo, které nemá moc hluchých míst. A hlavně tam není tolik „té naší“ pověstné křeče. Třemi hvězdami tuzemské snímky „oceňuji“, když ze vší té nesoudnosti nejsem naštvaný, tady půjdu ještě výš. (14.10.2019)