Šprtky to chtěj taky

(1001) Sakra, to je naposledy, co mi Třináctka na instagramu řekne, ať se na něco podívám, a já se hned natěšeně běžím podívat. Když pominu, že k smrti nemám ráda tady to vyhrocené zobrazování "přátelství", které by bez té hádky do krve, manipulace a skryté vzájemné nenávisti a opovržení snad ani nebylo přátelství nebo co, tak jsem si úplně zavařila mozek snahou přijít na to, jestli je to komedie jako žánr a tudíž jsou všichni karikatury cíleně, a nebo jestli je to coming of age drama a komediální je jenom mód vyprávění a v tom případě wtf? Další oříšek pro mě představovala otázka, kdo je vlastně cílové publikum tohohle filmu. Baví Booksmart současné středoškolské puberťáky? Protože mně přijde, že přes to téma a veškeré takzvané Generation Z pozlátko je film mířen spíš na dospělé (myslím tím mileniály, když už tady házím těmi pojmy). Možná to, co mě mate a vede k myšlence, že tenhle film nemůže připadat zábavný snad nikomu, je "jenom" jakási křečovitá snaha o lehkost ze strany debutující režisérky, protože většina toho, co má ve filmu být vtipné a spontánní, bohužel pořád velmi slyšitelně šustí papírem a vnější manipulací. Příkladem budiž hned scéna prvního setkání hlavních hrdinek ve formě impromptu tancování, kde vidím prostě herce plnící pokyny a nikoliv dvě osoby bavící se svojí společností. A když už mluvím o tom papírovém scénáři, tak tam by se taky prostor pro zlepšení našel, hlavně v klasické kategorii "show, don't tell". Je tam víc scén, u kterých jsem si říkala, že postavy (hlavně Beanie Feldstein) zbytečně vyslovují nahlas něco, už vyplynulo, nebo mělo vyplynout z kontextu. Například první vážný rozhovor s Jaredem na lodi je toho plný. Možná to má sloužit spíš jako charakterizace té postavy, která to říká, a nikoliv jako zdroj informací, ale určitě by to v rámci dialogu šlo udělat bystřeji, takhle to akorát dál vrší již známé informace a ucpává sdělovací kanály. A na závěr vytáhnu taky nějaké pozitivní věci: Za nejpodařenější scénku bych označila krátké setkání s rozvážečem pizzy, a co se týče herců, tak tam bohužel nemůžu říct, že by mě někdo zaujal svým výkonem, ale můžu říct, že Jessica Williams mi připadala neskutečně krásná. (06.10.2019)

Tajně jsem se těšil na druhé a lepší Superbad, takže nemůžu zastírat nepatrné zklamání, žádný Booksmart je tak nějak ve všem "v pohodě", ale v ničem neexceluje. S vývojem postav se pracuje příliš obtížně, když se film odehrává prakticky během jednoho dne, taktéž žádných legendárních vtipů typu McLovin se nedočkáme. Booksmart rozhodně není stupidní, ani lacinný film pro náctileté, je to neurážející a jak bylo řečeno "pohodová" komedie pro mladé dospělé... 6/10 (02.10.2019)

Vycucané z prsta a nasilu napísané. Film roka? Prečo, preboha? Stredostavoský stredoškolský filmový shit, tváriaci sa ako diamant. Toto vidieť opakovane, pripadal by som si ako Alex z Mechanického pomaranča, keď ho nasilu nútili pozerať filmy v kine. A fajn, Jessica Williamsová tu je sexy. Takže hviezdičku si zaslúži. (28.02.2021)

Film jak šprtka: je chytrej, je fajn a nemáte důvod pochybovat o jeho kvalitách... ale taky sem tam nudí a vytrvale vyvolává pocit, že nemá čím překvapit. Je to vlastně taková reverzní teenage komedie - Daria vržená do Prciček, sarkastickej partypooper, ironicky využitý klišé. No a ty dvě pindy jsou skvělý, nehádám se. 7/10 (17.05.2020)

Booksmart je jako hajzlpapír - je to na hovno, a k jednomu použití. Vyloženě špatnej snímek to není, ale přesto smrdí klasickym odérem americkýho infantilního humoru. Jako generační výpověď ok, jenže queer tématikou se zabývá spíš sporadicky, což zamrzí, páč komediální dynamika zde dost stagnuje - ale uznávám, že animovaná psychotropní stop-motion pasáž celkem pobavila.... (23.06.2020)