Coco

Ultimátní animovaný doják, kde není scénář slepenec beze smyslu, ale má příběh dobře vystavěný a se zamotáním/vyjasněním děje přesně tam, kde to má být. A taky je to doják. Animace je sice klasický, jindy unylý disney-pixar standart (technicky vždy perfektní, ale tak nějak sterilní), ovšem tady je to perfektně vyvážené mexickou stylizací día de los muertos, díky tomu to působí lépe a výtvarně zábavněji. A... Už jsem říkal, že je to doják? (22.09.2019)

Statočne som celý film dopozeral a teraz by som mal obhájiť moje dve hviezdičky, ktoré znamenajú, že film nemal byť nakrútený. Detské filmy by mali mať fantazijný náboj a mravné ponaučenie. Coco s fantáziou zamieril medzi kostlivcov, čo ma znepokojuje rovnako, ako víťaziaci gangstri, tolerovaní devianti a obdivovaní násilníci. A mravné ponaučenie spočívajúce v téze, že rodina je nadovšetko je viac ako diskutabilné. Všetko ostatné je v poriadku, či už sa to týka vizuálu alebo hudobnej stránky filmu. Mňa však nikto a nič neprerobí na obdivovateľa nemŕtvych postáv, ožívajúcich cintorínov a podobných rekvizít. (06.12.2018)

Pixar zase zaválel a tentokrát odeslal diváka rovnou do světa mrtvých. Coco je neuvěřitelně zábavná a hravá komedie, která se ale některými svými prvky mnohdy na míle vzdaluje dětským ideálům a představám. Díky tomu se nejedná jen o pestrobarevnou rozhašteřenou blbinku pro nejmenší, ale i o film s poselstvím a přesahem pro dospělé. Svět duchů je vyobrazen neskutečně detailně, s funkčními zákonitostmi jeho existence a díky zasazení do Mexika ve svátek mrtvých nabývá až mýtických rozměrů. Film se sice nevyhne kýči a ždímání emocí, na to už jsem ovšem u Pixaru zvyklej, takže i když se mi tradičně nezamlouval soundtrack Michaela Giacchina a příběh není kdovíjak objevnej, zasluhuje Coco plnej počet! (12.02.2018)

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)

Další Pixarovský film který je dokonalý. Nová pixarovka odehrávající se v Mexiku a její posmrtné verzi má dokonalý scénář což znamená, že každé pravidlo posmrtného světa dává smysl. Je to hodně emotivní film o rodině a naších blízkých a o tom, že i když nám někdo blízký odejde v naších pamětích pořád zůstává. Jak je u Pixaru zvykem každá hlavní postava má dokonale vykreslený charakter. Miguel je naprosto sympatický klučina, jeho pes Dante je výborná komická odložka a i každý člen rodiny je perfektní vybarven. Především je ale vidět, že je Coco od Pixaru kvůli tomu, že má naprosto dokonalou animaci která dokonce někdy vypadá... jako, že nenacházíme v animovaném filmu. Například vrásky Miguelovy prababičky Coco vypadají tak reálně a nebo záběr na dvě skleničky které vypadají jako pravé skleničky. A jede se i na emoce. Uvažoval jsem nad tím a už delší dobu (Opomeňme Posledního z Jediů a jeho dvě emotivní scény) mě nikdy nic tak nedojalo a posledních 5 minut jsem si myslel, že jsou ty chlapi z Pixaru snad opravdu z jiný planety. Pixar prostě opět nešlápl vedle a stačí doufat, že jim to ještě dlouhou dobu vydrží. Tuhle pohádku uchovat do trezoru a pouštět jí dětem i za 1000 let! (31.12.2017)