Barbar Conan

Film stojí především na fantastické hudbě a slušné výpravě. Jako malej jsem na to koukal s očima navrch hlavy, dneska už je to spíš nostalgie. Kromě úvodu (ten je opravdu působivý) jsou na mě veškerý boje trochu moc předvídatelný. Samozřejmě od Conana neočekávám nějak propracovanej děj, jen mi vždycky vadí, když dopředu vim, že ať je přesila jakákoliv a výhody nepřítele jakýkoliv, geroj to nakonec vždycky rozsekne (tak i tak). Ultimátní fantasy je tak pro mě Excalibur. P. S. Když jsem koukal na digitálem smrdící trailery remáku s tím vemenem Momou, řekl jsem si, že tenhle film je vlastně to, co se dá od filmu s názvem Conan the Barbarian očekávat, tak o jednu * zvyšuju. (29.11.2005)

Tak koukám, tohle je moje hodnocení číslo 900. A řeknu vám, mohl jsem si vybrat lépe. Od filmu s takovým věhlasem bych čekal určitě víc. Svou úlohu tady splnil snad akorát mlaďas Arnold, kterej běhá po place dvě hodiny do půl těla a svoje vymakaný tělo vystavuje detailně na odiv. Což ale neni nic pro mě, já bych spíš ocenil, kdyby se detailně vystavovala jeho společnice. Film samotný je dost o ničem, všechno strašně trvá, akce je poskrovnu a té opravdu zábavné ještě míň. Ocenit by si zasloužila snad už jen hudba, která mi ale také v některých chvílích moc neseděla. V paměti mi tak nejvíc zůstane asi upřený a ďábelský pohled Jamese Earla Jonese, který byl do role záporáka obsazen perfektně. 60% (09.02.2012)

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

K mým nejoblíbenějším filmovým fantasy se Conan nezařadil, ale jsem nucena uznat, že se nad lavinou braku, která se tímhle žánrem valí, tyčí jako Matterhorn nad Polabskou nížinou, má hutnou atmosféru, může se pochlubit vynikající Poledourisovou hudbou, Arnoldem v nejlepší formě, náležitě hnusáckým J.E. Jonesem a Maxem von Sydowem ještě předtím, než se propadl do hereckého bahna v Králi Galů, a navíc dokazuje, že se fantasy dá natočit bez draků, hord skřetů, moudra pronášejících elfů a harantů zachraňujících svět. Což rozhodně není málo. (30.08.2007)