Třetí princ

Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek. (28.12.2019)

Pohádky Karla Jaromíra Erbena mají tradičně temnější ráz, a nejinak je tomu i u Třetího prince. Antonín Moskalyk je znám především svými kriminalistickými seriály a s nimi u diváků získal velkou popularitu. I s pohádkovým žánrem se vypořádal se ctí. V dětství jsem měl Třetího prince raději. Ponurost nevadí, herci podávají velmi dobré výkony, jen několik skutečností je zarážejících. Dvojčata jsou ochuzena o sladké dětství, neboť předurčenost jim nedává jinou možnost. Kletba je nesrozumitelná, neboť je vykonávána se svědomitou posedlostí, přízemní úskočností a s přesvědčením smrtelníky. Důvod zřejmě nikdo netuší, snad stále nepřekonaná zhýčkanost a uraženost prominentního rozmazlence. Cesta za záchranou nevede skrze čistý cit lásky, jak je obvyklé, ale přes bezstarostnost, lehkovážnost a přelétavost. I z této rozporuplnosti si lze vzít poučení, stačí si užívat života plnými doušky bez závazků i bez jakéhokoli očekávání okolím. Hrdinou pohádky je princ ze Země lva Jaroslav (dobrý Pavel Trávníček, též v rolí dvojčete Jaromíra, jako malí Leoš Rousek s hlasem Rudolfa Hrušínského nejmladšího). Osudovou kráskou pohádky je princezna Milena (velmi dobrá Libuše Šafránková, též v roli dvojčete princezny z diamantových skal), stále hledající klid spřízněné duše. Z dalších rolí: netrpělivý král Země lva (dobrý Luděk Munzar), laskavá a doufající královna Země lva (velmi příjemná Jana Hlaváčová), dobrotivý starý sluha princezny Mileny (příjemný Ota Sklenčka), rozvážný kovář (František Hanus), vychytralý zahraniční kupec (velmi zajímavý Lubomír Kostelka), okouzlující vnučka starého sluhy Týna (půvabná Zora Jandová), malá věštecká komediantka (Lucie Bártová-Zedníčková s hlasem Libuše Šafránkové), či ztracený princ Jindřich (Jiří Bartoška). Zapomenout nelze na hlas Miroslava Moravce, jímž příběh doprovází svou výraznou barvou. Kouzelná moc je všudypřítomná, ale rozhodujícím faktorem je důvtip a vynalézavost. Pohádka je to příjemná i pro časté opakované použití. (10.09.2017)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera! (25.12.2008)

Jak jsem letos dala na poctivý sledování pohádek, tak se nestačím divit, kolik jich vůbec neznám. I když jsem 3. prince už viděla nejmíň dvakrát, dost mě míjel. Teď jsem ho konečně dokázala ocenit. Skvělá atmosféra a postavy, co nejsou ani karikatury ani typický pohádkový šablony, navíc je Trávňa na tyhle role úplně dokonalej a přijde mi, že Libušce to tady ze všech pohádek sluší nejvíc. Příběh místama pěkně napínavej a psychedelickej (psycho záběry ze skal za zvuků bečící ovce patří k tomu nejlepšímu), netypický vyústění překvapí a potěší (hlavní hrdina se neožení, cože?). Jen mě překvapilo, že Bartoška si ani nebéknul. Rozhodně mě to bavilo víc, než Princ a Večernice. (17.12.2011)