Třetí princ

Tohle je hodně zvláštní film. Nebýt toho zdržování v úvodu, a mít daleko větší prostor sukničkářský bratr, a mít to trošičku víc hororovější nádech ve skalním království, neváhám to ocenit daleko víc. Takhle je to trochu kočkopes (přece jen sukničkář v pohádce?), kde některé části fungují skvěle, a u jiných si říkám, no a co, případně wtf? Chtělo to - navzdory asi tlaku schvalovacích komisí - přitlačit na pilu. (25.12.2013)

Pohádky Karla Jaromíra Erbena mají tradičně temnější ráz, a nejinak je tomu i u Třetího prince. Antonín Moskalyk je znám především svými kriminalistickými seriály a s nimi u diváků získal velkou popularitu. I s pohádkovým žánrem se vypořádal se ctí. V dětství jsem měl Třetího prince raději. Ponurost nevadí, herci podávají velmi dobré výkony, jen několik skutečností je zarážejících. Dvojčata jsou ochuzena o sladké dětství, neboť předurčenost jim nedává jinou možnost. Kletba je nesrozumitelná, neboť je vykonávána se svědomitou posedlostí, přízemní úskočností a s přesvědčením smrtelníky. Důvod zřejmě nikdo netuší, snad stále nepřekonaná zhýčkanost a uraženost prominentního rozmazlence. Cesta za záchranou nevede skrze čistý cit lásky, jak je obvyklé, ale přes bezstarostnost, lehkovážnost a přelétavost. I z této rozporuplnosti si lze vzít poučení, stačí si užívat života plnými doušky bez závazků i bez jakéhokoli očekávání okolím. Hrdinou pohádky je princ ze Země lva Jaroslav (dobrý Pavel Trávníček, též v rolí dvojčete Jaromíra, jako malí Leoš Rousek s hlasem Rudolfa Hrušínského nejmladšího). Osudovou kráskou pohádky je princezna Milena (velmi dobrá Libuše Šafránková, též v roli dvojčete princezny z diamantových skal), stále hledající klid spřízněné duše. Z dalších rolí: netrpělivý král Země lva (dobrý Luděk Munzar), laskavá a doufající královna Země lva (velmi příjemná Jana Hlaváčová), dobrotivý starý sluha princezny Mileny (příjemný Ota Sklenčka), rozvážný kovář (František Hanus), vychytralý zahraniční kupec (velmi zajímavý Lubomír Kostelka), okouzlující vnučka starého sluhy Týna (půvabná Zora Jandová), malá věštecká komediantka (Lucie Bártová-Zedníčková s hlasem Libuše Šafránkové), či ztracený princ Jindřich (Jiří Bartoška). Zapomenout nelze na hlas Miroslava Moravce, jímž příběh doprovází svou výraznou barvou. Kouzelná moc je všudypřítomná, ale rozhodujícím faktorem je důvtip a vynalézavost. Pohádka je to příjemná i pro časté opakované použití. (10.09.2017)

Pohádka, která má jádro v pověsti o Dívčím kameni z hradu Lichnice. Já se u toho jako malá vždycky tak bála. To jak tam ve skalách tepe srdce a ty meče vrostlé do kamene. Malá provazochodkyně a nečekaně objevený míč. A obraz zlé princezny na půdě. Je to vlastně pohádka o recyklaci a důsledném využívání zdrojů - z rybího masa zabřezne fena, z vody kobyla, královna taky otěhotní, z kostí vyrostou meče. Aby se člověk o Vánocích začal bát. (02.10.2010)

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

"Tvůj druhý bratr, srdce moje, je krásný jako ty, jen ještě žije." Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek (ano, právě proto, že je temná a depresivní). Je to také oficiálně pohádka, u které jsem se rozbrečela v čekárně u doktora, a musela jsem zdravotního bratra, který měl o mě starost, přesvědčovat, že mi nic není, že mě jen dojala věta Jany Hlaváčové: "Jsou bohatější než my, mají děti." Mám také ráda, jak se daří kombinovat živočišnost postav a přesto i nadále zůstávat pohádkovsky vznešený a chladný. Nejmagičtější je potom práce s Adršpašskými skálami, kde opravdu jednomu srdce tluče nějak jinak než obvykle. (24.12.2007)