Třetí princ

Zjistil jsem, že až na kultovní Tři oříšky pro Popelku na mě pohádky s Libuší Šafránkovou působí průměrným dojmem (viz Princ a Večernice či Sůl nad zlato) a u Třetího prince tomu není jinak. I když ve filmu hraje stejná dvojice, nepřišla mi pohádka tak mile kouzelná jako Vorlíčkova klasika. Filmu značně škodí několik tvůrčích rozhodnutí - ať už šlo o "škudlení" na rozpočtu ve scénách s bratry-dvojčaty, dabing Lucie Zedníčkové (zde se též šetřilo, protože jinak nechápu, proč ji namluvila Šafránková, která už tak má ve filmu dvojroli), nebo místy nesympatické vykreslení postav. Chaotická kamera v prostředí Adršpachu rovněž filmu nepřidávala na kvalitě. Ve výsledku slabší tři hvězdičky! (14.06.2023)

Reziser Antonin Moskalyk /Dobrodruzstvi kriminalistiky, Cetnicke Humoresky/ natocil len nudnu a dost priemernu normalizacnu rozpravku /pohadku/. Normalizacia v byvalom Ceskoslovensku sa v roku 1982 zdala byt nekonecna a bola doslova vsadepritomna, preto sa tocili taketo filmy - na odlahcenie rozpravky /Herz/ alebo dychavicne normalizacne juhoceske komedie a la Slunce, Seno. Safrankova miestami az prehravala, a Travnicek /dabing Terence Hilla myslim/ tam bol len do poctu. Kulisy len priemerne, ale ako pisem, ako normalizacny priemer sa film da zniest : 58 % (19.12.2015)

Zase jedna nepovedená pohádka a důkaz, že i dříve se pohádky vždycky nepovedly, že to není jen fenomén dnešní doby, kdy takových nepodařených pohádek přibývá jako hub po dešti. Pro jaké děti je tato pohádka určena? Je tak neprůhledná, tak zmatená, že si opravdu neumím, představit dítě, které by z ní mohlo mít radost. ... K čemu tam byl ten třetí, resp. první princ? Proč chudou  ženu se sedmi dětmi museli zastoupit kejklíři? Co je na tom lepšího? Kdyby se pánové raději drželi toho Erbena a nevnášeli do zpracování klasických pohádek své hloupé a nesmyslné inovace, udělali by rozhodně líp! (09.01.2019)

Pohádky Karla Jaromíra Erbena mají tradičně temnější ráz, a nejinak je tomu i u Třetího prince. Antonín Moskalyk je znám především svými kriminalistickými seriály a s nimi u diváků získal velkou popularitu. I s pohádkovým žánrem se vypořádal se ctí. V dětství jsem měl Třetího prince raději. Ponurost nevadí, herci podávají velmi dobré výkony, jen několik skutečností je zarážejících. Dvojčata jsou ochuzena o sladké dětství, neboť předurčenost jim nedává jinou možnost. Kletba je nesrozumitelná, neboť je vykonávána se svědomitou posedlostí, přízemní úskočností a s přesvědčením smrtelníky. Důvod zřejmě nikdo netuší, snad stále nepřekonaná zhýčkanost a uraženost prominentního rozmazlence. Cesta za záchranou nevede skrze čistý cit lásky, jak je obvyklé, ale přes bezstarostnost, lehkovážnost a přelétavost. I z této rozporuplnosti si lze vzít poučení, stačí si užívat života plnými doušky bez závazků i bez jakéhokoli očekávání okolím. Hrdinou pohádky je princ ze Země lva Jaroslav (dobrý Pavel Trávníček, též v rolí dvojčete Jaromíra, jako malí Leoš Rousek s hlasem Rudolfa Hrušínského nejmladšího). Osudovou kráskou pohádky je princezna Milena (velmi dobrá Libuše Šafránková, též v roli dvojčete princezny z diamantových skal), stále hledající klid spřízněné duše. Z dalších rolí: netrpělivý král Země lva (dobrý Luděk Munzar), laskavá a doufající královna Země lva (velmi příjemná Jana Hlaváčová), dobrotivý starý sluha princezny Mileny (příjemný Ota Sklenčka), rozvážný kovář (František Hanus), vychytralý zahraniční kupec (velmi zajímavý Lubomír Kostelka), okouzlující vnučka starého sluhy Týna (půvabná Zora Jandová), malá věštecká komediantka (Lucie Bártová-Zedníčková s hlasem Libuše Šafránkové), či ztracený princ Jindřich (Jiří Bartoška). Zapomenout nelze na hlas Miroslava Moravce, jímž příběh doprovází svou výraznou barvou. Kouzelná moc je všudypřítomná, ale rozhodujícím faktorem je důvtip a vynalézavost. Pohádka je to příjemná i pro časté opakované použití. (10.09.2017)

Snažil jsem se, několikrát, ale k srdci mi, přes všechny nepopírané kvality, tato pohádka nepřirostla. Není to ani temnou náladou, ani nehonosnou výpravou, které obé mohlo být i kladem, ale spíš podivným odstupem, který tu cítím, a nejspíš taky Trávníčkem, protože už jednou ho mívám plné zuby a tady je hned dvakrát. To je možná na jednu pohádku až příliš. (27.05.2011)