Třetí princ

Aniž bych chtěl srovnávat zřejmě nesrovnatelné, vzpomínám si velice živě, že měl Třetí princ TV premiéru také na Štědrý večer, tuším že v roce 1983, a ohlasy byly tehdy přesně tak záporné, jako je tomu u premiér už několik let v současnosti. Pohádka ale mezitím uzrála jako víno a to, co jí bylo nejvíc vytýkáno, se stalo její předností. U mne se stala právě pro svojí jedinečně ponurou atmosféru jednou z nejoblíbenějších. Režisér Moskalyk se opět dokázal vzdálit průměru zažitých forem a prosadit svou uměleckou výpověď, zasazenou do rámu perfektního řemesla. Monolog krále, kdy učí syny u ohníčku vládnout, by měli pouštět ve Strakově akademii od rána do večera! (25.12.2008)

Tahle pohádka má naprosto masakrální pohádkovou auru. Už jen ty úvodní atributy jako věštba = každou část ryby dát tomu a tomu a kosti zahrabat, z čehož vzejdou dva princové, dva psi, dvě hříbata a dva meče, které zreziví, když se majiteli něco zlého stane, to je všechno tak ultimátně pohádkové, že pohádkovější už nikdy nic na světě být nemůže. U žádné jiné pohádky si tak brutálně nevybavím vůni jehličí z vánočního stromku a příjemný smrad z dohořelých prskavek.  Dokonce se Třetí princ může pyšnit jednou originální fajnšmekrovinou, kterou jsem nikdy v žádné velké české pohádce nezaregistroval (nechápu, jak jsem si toho nemohl nikdy všimnout) a to - vážně nastavená nota. V té pohádce není jediný vtip, ale i když jde o smrtelně vážnou pohádku, přesto funguje. Celé se to z mého pohledu, bohužel, rozpadá v druhé půlce, protože tam se ukáže, že tak nějak neexistuje žádné konkrétní zlo, prokletí princezny z diamantových skal je postaveno na úplně jalovém základu, vycucaném z prstu. Existovat nějaký skrytý čaroděj, který princeznu zaklel a který by se po splnění třech úkolů zhmotnil, aby ho princ po krátké šermovačce seznámil se žaludečními šťávami, tak by to byla neskutečně nabušená top pohádka. Zabitý potenciál. (31.12.2021)

Pro děti snad až příliš temná pohádka s hutnou téměř až hororovou atmosférou, nakonec však přece jen dobro zvítězí nad zlem, jak už to v pohádkách bývá a konec dobrý, všechno dobré. Třetí princ je jednou z mnoha vynikajícíh pohádek české filmové školy 80. let, úžasné exteriéry Adršpašských skal a vynikající a krásná pohádková hvězda Libuše Šafránková už jen dotvářejí až brutální erbenovskou poetiku Třetího prince (29.11.2004)

Ve všem tom mačkání ovladačky televizoru a hledání toho nejvhodnějšího pro naše oči vždycky narazím na tuto pohádku s Pavlem Trávníčkem a "neodolatelnou" Libuší Šafránkovou. :-) Ačkoliv místy hodně depresivní a pochmurná pohádka, skrývá se v ní jisté kouzlo, kterým si mě vždycky získá a já ji nedokáži odolat. Ať je to herci nebo prostředím, jisté charisma má a to je dobře :-) 65% (26.12.2008)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)