Třetí princ

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

Jak jsem letos dala na poctivý sledování pohádek, tak se nestačím divit, kolik jich vůbec neznám. I když jsem 3. prince už viděla nejmíň dvakrát, dost mě míjel. Teď jsem ho konečně dokázala ocenit. Skvělá atmosféra a postavy, co nejsou ani karikatury ani typický pohádkový šablony, navíc je Trávňa na tyhle role úplně dokonalej a přijde mi, že Libušce to tady ze všech pohádek sluší nejvíc. Příběh místama pěkně napínavej a psychedelickej (psycho záběry ze skal za zvuků bečící ovce patří k tomu nejlepšímu), netypický vyústění překvapí a potěší (hlavní hrdina se neožení, cože?). Jen mě překvapilo, že Bartoška si ani nebéknul. Rozhodně mě to bavilo víc, než Princ a Večernice. (17.12.2011)

Erbenovu pohádku „O dvou bratřích“ upravil Ota Hofman. Devět let po příběhu o Popelce se ústřední dvojice Šafránková – Trávníček schází znovu a rovnou si zahrají dvojrole. Trávníček je výraznější, rozdíly mezi chováním Jaroslava a Jaromíra zřetelnější než u princezny ze skal a princezny Mileny. Výborně zachyceno napětí při snímání skalního labyrintu. Jména koňů: Kaštánek, Hříbek, jména psů (dalmatinů): Chlupáč, Voříšek. (28.12.2008)

Zase jedna nepovedená pohádka a důkaz, že i dříve se pohádky vždycky nepovedly, že to není jen fenomén dnešní doby, kdy takových nepodařených pohádek přibývá jako hub po dešti. Pro jaké děti je tato pohádka určena? Je tak neprůhledná, tak zmatená, že si opravdu neumím, představit dítě, které by z ní mohlo mít radost. ... K čemu tam byl ten třetí, resp. první princ? Proč chudou  ženu se sedmi dětmi museli zastoupit kejklíři? Co je na tom lepšího? Kdyby se pánové raději drželi toho Erbena a nevnášeli do zpracování klasických pohádek své hloupé a nesmyslné inovace, udělali by rozhodně líp! (09.01.2019)

Je mi až záhadou, proč tato pohádka má tak nízké hodnocení. Kvalitativně se nijak neliší od ostatních, ba co víc, Třetího prince mám raději než některé z nich. Pohádka je zajímavá, napínavá a skvěle herecky obsazená. Nebudu se rouhat a tvrdit, že se rovná třeba Třem oříškům pro Popelku, ale rozhodně se jedná o skvělou podívanou, která by si zasloužila být v červených číslech. (04.01.2021)