Sex ve městě

Pan Hnědý a Carrie Bradshaw - každý má svou interpretaci Like a Virgin a společným jmenovatelem je pan Božský jako bejk, co hrabe tunely.. Netroufal bych si označit Sex ve městě za feministický, protože hrdinky se utlačování ženského pohlaví (či jiným fyzickým kontaktům s ním činěným) rozhodně nebrání. Vtipně napsaný seriál smutný svou blízkostí k realitě kolem nás. (09.02.2009)

Tak teď opravdu nevím jak tenhle seriál definovat. Asi jako feministicko ejakulační sitcom využívající eroticko expanzivních prvků za účelem dosažení emocionálně apatických stavů leckdy končících až mírnou nepochopeností děje. Ufff. Jde tu vlastně o spoustu věcí, o spoustu činitelů jež mají ten a jeden samý důvod, podtext či podmět. Sex! Na jednu stranu oceňuji otevřenost a spontánnost děje, na druhou zas nechápu některé pochody v mysli hlavních hrdinek, kdy oplakávají rozbitou botku nebo se hádají u výlohy kabelek. Leckterá moudra mají hodně do sebe a stojí za úvahu, jiná zas nedojdou k jednoznačnému uplatnění. Na sitcom je to leckdy málo vtipné, takže spíš jde o filozoficko-konverzační komedie. Opravdu nevím jaké hodnocení zvolit, neb za jeden díl bych vpálil plný počet, jiný by sotva obstál s jednou hvězdičkou. Takže to řeknu asi takhle: "Sou věci v životě lidském, ke kterým vede jednoznačně vytyčená cesta, ale pak jsou taky věci v životě lidském kde tu cestu musíme teprve hledat." A právě o tom hledání (asi patrně, doufám) je tenhle seriál. Mamamíja, co to zas kecám. (10.08.2004)

Pro mě je to totiž jako fantazy. Věřím, že takhle by si nějaká žena mohla žít někde v jiný galaxii, stejně tak jako věřím, že v jiný galaxii může být Thor. Jsou to čtyři ženy, každá jiná, který si žijou krásnej život a jejich problémy sou většinou dost povrchní a právě proto se na to ráda dívám. Reality mám dost a dost ve svém vlastním životě. (21.03.2014)

Sex ve městě se stal jedním z nejúspěšnějších televizních projektů 90. let a nesmírně úspěšnou obchodní značkou, kdy product placement byl postupně povýšen na kvalitativně novou úroveň. Děj jednotlivých epizod se motal například kolem problému, kabelku jaké značky si vzít na snobský večírek...Seriál natočený podle autobiograficky laděných sloupků známé novinářky Carrie Bradshaw zobrazuje životní příhody čtyř úspěšných žen z americké vyšší střední vrstvy, především jejich potíže s budováním partnerských vztahů. Přinesl životní příležitost herečkám, které s vyjímkou S. J. Parker nebyly příliš známé ale své role zahrály přesvědčivě. Žádné velké poselství tenhle seriál nepřináší a po pravdě jeho popularita do jisté míry spočívá na podobných základech jako proslulé "milionářské" seriály ze 70. let, tedy na touze po ztotožnění s úspěšnými idoly a jejich postavením. Sex ve městě je zároveň (netuším, do jaké míry chtěnou) karikaturou feministického hnutí, které se soustředí na (pseudo) problémy bohatých středostavovských paniček. Seriál se nese v odlehčeném, mírně komediálním tónu, což ho činí přijatelným pro širší vrstvy diváků. Celkový dojem 50 %. (18.01.2008)

Tuhle zrůdnost se mi podařilo z paměti celkem zdárně vytěsnit, avšak osud je mrzká děvka a nedávno mi do zrakového ústrojí narazila jakási oslavná óda na toto nesvěží dílo, kde se převážně operovalo pojmy jako „boření stereotypů“, „emancipace“, „láska“, „humor“ etc. (a nebylo to poprvé, co jsem něco takového zahlédla, výše zmiňovanými pojmy milci Sexu ve městě operují rádi a často). Vzpomínky se vyvalily jak Kraken z hlubin a mně začalo cukat levé oko. Budiž komentář. Doznávám, že seriál jsem neviděla celý (a ani to nemám v úmyslu) a znám z něj de facto pouze zlomky, zahlédnuté při dávném přepínání z Velké noční hudby na jiné programy – pravda, občas byly ony zlomky tak mocně WTF, že jsem vydržela nevěřícně zírat až do konce. Boření stereotypů? Celkem by mne zajímalo, jak by to měl Sex ve městě dělat, neb jestli např. stereotyp „ženský jsou krávy, řešící věčně věků akorát chlapy, hadry a boty“ vyvrácí tím, že přesně takové krávy ukazuje, je to buď meta-meta humor, který jsem nepochopila, nebo prostá pitomost (přikláním se k druhé variantě). Emancipace? Co ty čtyři příšerné stvůry dělají emancipovaného? Pouze žvaní (o oblečení, obuvi, sexu a divných mužích), nakupují, občas jdou na party, sem tam se s někým vyspí…to je opravdu emancipace jako blázen, všechna čest, sufražetky by blahem omdlévaly. Mimochodem, sice mají všechny zaměstnání, avšak pracovat jsem je neviděla. Vrcholem je novinářka, které nájem luxusního apartmánu na Manhattanu (nebo kde) platí JEDEN sloupek týdně. Scénáristům zjevně unikl důležitý fakt, že práce polidštila opici. Třeba by to se zdejšími čúzami taky vyšlo. Láska? Pchá! Ve světě Sexu ve městě nic takového neexistuje. Pouze chtíč bez vášně a touha vlastnit z rozmaru. Humor nedetekován. Trapnost ano, takřka neustále. Zdejší adorace bezbřehého konsumerismu mne sice nevytáčí doběla – dobrá, mít prostředky jako hrdinky seriálu, tak nakupuji také, sice spíše otroky a obohacený uran než osmapadesáté škorně s podpatkem, leč každému, co jeho jest – ovšem ani mne neustálé opájení se shromažďováním nikterak neoslovuje, ba mě dost otravuje. Když to shrnu, je pro mne Sex ve městě pohled do prostředí, které se mi hnusí takřka v každém aspektu a zdatně mi připomíná strašidelné momenty, kdy jsem jako docela malé Sadako občas nakouklo do kuních magacínů typu Kozopolitan a pak se v duchu upřímně modlilo, ať osoby z lesklých stránek prochapadlo nikdy nepotkám. (21.08.2012)