Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh, dobře známý z populárního stejnojmenného bestselleru M. Viewegha, vypráví s ironickým nadhledem a nadsázkou o osudu, který jedné obyčejné rodině připravila léta normalizace. A jak to všechno začalo? Manželům Heleně a Alešovi (ve skvělém podání L. Šafránkové a O. Vetchého) se narodí kluk Kvído. Již okolnosti jeho narození během představení Čekání na Godota jakoby předznamenaly jeho pozdější dráhu. Když je Kvídovi šest let, přijedou ruské tanky a rodina se stěhuje do prvorepublikové vily na Sázavu. Jenže nedostanou celou vilu, ale jen část v zasklené terase, kde je zima jako v „psírně“. Komunistický ředitel skláren Šperk podmiňuje zlepšení jejich situace tím, že se tatínek bude veřejně angažovat. To ale Aleš odmítá. Celou situaci nakonec zachrání Kvído… (Česká televize)

(více)

Recenze (498)

Kimon 

všechny recenze uživatele

Film jako celek (scénář, režie a herecké výkony, ... ) hodnotím výše, než bych hodnotil osobu samotného Michala Viewegha. .... Pamatuji si ta hrozná léta uličních výborů, posudků nevzdělaných, hloupých, ale politicky angažovaných tupců a vlaječek (především těch Sovětských) v " nazdobených" prvomájových oknech. Fuj, už nikdy ..... i když i dnes je na nesprávných místech spousta nesprávných tupců, ... ovšem vzdělaných. :-) ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Aj opakované zhliadnutie Báječných let ma utvrdilo v názore, že ide o veľmi nevydarený film. Nepoznám Vieweghovu predlohu a tak nedokážem určiť, či už v nej bolo zarobené na výsledok. A aj keď mám golfistu medzi obľúbencami a jeho komentáre čítam rád, jeho prehlásenie "Takhle nějak to bylo" v spojitosti s týmto filmom považujem za omyl. "Takhle nějak by se to těm, co to nezažili, mělo ukazovat, aby nepátrali po tom, jak to doopravdy bylo" by presnejšie vyjadrovalo obľúbené prepisovanie dejín. V prípade dávnominulých mi to až tak neprekáža, história nie je mojou parketou, ale na účelovú dezinterpretáciu udalostí roku 1968 a nasledujúcich som precitlivený. Na začiatku som mal niečo po dvadsiatke, na konci niečo po štyridsiatke, takže som okolitý svet vnímal už bez ilúzií a ešte bez demencie. Nikto mi preto nemôže vyčítať, že mi je zo Šakalích let, Rebelov, Pelíškov a Báječných let mierne blivno. Okrem toho v zmienených filmoch výborne hrali Dejdar, sestry Norrisové, Kodet a kol. a tu som bol svedkom iba zúfalých výkonov Vetchého (futbal) a Javorského. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Nebejt tady Ondry Vetchýho, tak bychom tu v devadesátých letech měli o jednu legendární komedii míň. To co předvádí v Okresním přeboru bez problémů totiž zvládal už v tomto filmu. A už tenkrát to působilo neuvěřitelně herecky, že jste mu to věřili od začátku do konce. Báječná léta pod psa třeba nejsou nejvhodnější knižní příběh pro zfilmování v českém rybníčku současné kinematografie, ale skrývají se v něm tak výrazné scény, že se k němu budete mít důvod zas a znovu vracet. A to jak ze strany humoru, tak i ze strany filmové atmosféry tehdejší vypjaté doby šedesátých let. ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Český film "Báječná léta pod psa" je adaptáciou rovnomenného románu, ktorý v roku 1992 napísal spisovateľ Michal Viewegh. V roku 1997 sa tejto literárnej predlohy chopil režisér Petr Nikolaev. Podarilo sa mu natočiť kvalitnú, nadčasovú komédiu, ktorá dokáže stále rozširovať rady svojich verných divákov. Svojim spôsobom patrím ku nim aj ja. Je to snímok, ktorý si rád raz za čas znova pripomeniem. Príbeh o obyčajnej rodine, čo chcela obyčajne žiť v neobyčajnej dobe totality. Mama Helena, otec Aleš a ich syn Kvído. Je to smutne zábavné. Je to dobovo autentické a herecky výborne obsadené a zvládnuté. Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková sa zhostili svojich úloh maximálne profesionálne a predviedli bravúrny herecký koncert. *** ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (34)

  • Natáčení probíhalo v Praze, Týnci nad Sázavou a Novém Vestci. (rakovnik)

Související novinky

Zemřela Libuše Šafránková

Zemřela Libuše Šafránková

09.06.2021

Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)

Reklama

Reklama