Báječná léta pod psa

Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. (20.10.2007)

ČT1 HD - Scéna, jak Vetchý hraje fotbal, je k pokukání :) Obsazení - parádní, zejména Javorský to hodně pozvedává. Jeho postavu bych vystihl větou: "Tak jak se u nás míníš politicky angažovat"? Pánové Nikolaev a Viewegh perfektně vykreslili onu dobu, jejíž konec jsme si zrovna dnes (17.11.2014) po 25-té připomínali. 90% (with J.) // (1.1.2018) ČT1 HD - Stále 90% (with J.) (18.11.2014)

Ani u druhého filmu, ke kterému jsem se dnes po delším odstupu vrátil, se mé původní hodnocení neudrželo. Snímek mi zřejmě musel dříve připadat vtipnější, i když nejsem schopen říct proč. Dnes už jsem se příliš nezasmál, když nepočítám některé výborné momenty Libuše Šafránkové, socialistická "realita" byla tak trochu jinde (nepochopil jsem například změnu Alešovy osobnosti po jednom výslechu na StB, vypadal, jakoby se vrátil po týdnu z Lubjanky) a celkově jsem byl spíše zklamaný. 3*- (27.04.2020)

Lehce přihlouplý a zbrklý manžel Ondřej Vetchý a mírně dominantní a razantní manželka Libuše Šafránková. Nezapomenutelná filmová manželská dvojice v nezapomenutelné komedii. Prvotina Michala Viewegha - pro mě nejpodařanější. Plno prostého humoru a vynikajícíh hlášek typu: "...Kdybych dělala jazyky, neseděla bych tu jako kráva..." apod. I ostratní herci byli dobrou volbou, hysterická Vilma Cibulková, o své Andulky se starající Zindulka a o Květě Fialové nemluvě (její kreace, kterou provádí s dítětem v náruči, je odzbrojující). A samozřejmě Kvido! Co nám ostatně dnes zbyde jiného než si dělat z onoho bývalého režimu srandu... (07.12.2007)

Jojojo, zazpíváme si na konec nahlas... "...když nikdo neví co jsi zač..." . . . Přizdisráč? . . . Tak ještě že je z toho furt CÍTIT TA NOSTALGIE... °-/ . . . A po dalších čtrnácti letech? Jo, chápu že Vieweghovi i Nikolaevovi se daří báječně, >opsah jest opsažen< . Přizdisráčská kultura to v té zemi krásné napohled zatím nakrásně ovládla... - - - P.S. Ano, je to líbivé, řemeslně pěkné, typicky po našem... Tak jsem po tom repete jednu ubral. - - - P.P.S. A tvrdit, že "takhle nějak" to tady bylo, může zase jenom přizdisráč... °-/ - - - - - (Poprvé viděno s lehkým rozmrzením kdysi dávno v biografu v dobách natočení, hodnocení 17.04.2006, komentář zde ještě více rozmrzelý po repete na českotelevizáckém kanále pod psa jako stodevadesátýosmý - 22.2.2011) (22.02.2011)