Skleněný dům

Nebudu přehánět, když tenhle film přirovnám k malému přeletu přes kukaččí hnízdo. Několik náznaků a už jsem se bál šťastného konce, ale dopadlo to úplně jinak. Mazec. Michaela Kudláčková jako vždy napřesústo, ale hraje fantasticky. Veronika Freimanová má roli nevděčnou a těžko hodnotitelnou. Rozhodně stojí za shlédnutí. (06.12.2016)

Já mám pocit, že malá Michaela Kudláčková vždycky hrála holky, které byly nějakým způsobem protivné. Tady v té roli byla taky chvilkami na pár facek. Ale bylo to pochopitelné. No, byla to její obrana proti všem a všemu. Nedivím se, že se její ztrápená dušička upnula k mladé vychovatelce, kterou hrála Veronika Freimanová. Ona byla totiž jiná a to děti vždycky vycítí. (24.02.2015)

Děti nesnášejí, když se jim lže, zvlášť takové citlivé, jakou byla Michaela Kudláčková, cítí potřebu lásky, ale nejsou schopné dosud rozlišovat mezi potřebami svými a potřebami cizími. Příběh novicky v Dětském domově vede k zamyšlení. Michaele tahle role sedla, protože i jako člověk to neměla v dětství nijak snadné. Film byl udělán dobře, ale měl jeden zásadní nedostatek - děti v Dětském domově neměly školu? (18.12.2019)

Pohled do fungování socialistického dětského domova skrz jeho novou chovanku, kdy musím doufat, že takto již tato zařízení nefungují. Děti zahrály přesvědčivě, poněkud lépe, než mnozí dospělí (pan ředitel, otec Pavlíny). Přestože se můžeme domnívat, že chování hlavní hrdinky je nepřiměřeně drzé a nevhodné, labyrint dětského srdce a duše je složitý a reakce na okolnosti a životní zvraty může být i taková, jako můžeme ve filmu sledovat. (22.10.2014)

Tento, jistě neprávem zapomenutý film, je hereckým koncertem Michaely Kudláčkové a Veroniky Freimanové. Oficiální text distributora nijak nepřehání, když uvádí, že režisér „postihl dětskou mentalitu citlivě a věrohodně“. Pokud je divák ochoten se smířit s době poplatnými soudružkami kuchařkami, nabídne mu SKLENĚNÝ DŮM jedinečný pohled do dětských duší. (25.06.2014)